Když se to prostě neumí.

4. října 2016 v 15:05 | Maruška H. |  Příběhy mého blogu, aneb články.
Tak s tímhle se musel setkat snad každý. Flirtujete nebo si chatujete s celkem sympatickým klukem (holkou), ale hned jak ze sebe vypustí první slovo, nebo první pokus o něco, co v nás má vyvolat pocit, že je sexy tvrďák, který může mít každou, akorát se ztrapní! Né, že bych byla zákeřná a smála se chudáčkům klukům, kteří se snaží (no, někdy možná jsem :D), ale některé tyhle pokusy o balící hlášky utkvěly v mé paměti natolik, že je používám už několik let, jako vtipy. Taková interní sarkastická poznámka mezi mnou a někým, kdo o té supr čupr balící hlášce ví. Ale nebudu předbíhat!

Snažila jsem se vzpomenout na ty nejzajímavější hlášky z mého krátkého života a dokonce, aby se chlapská část čtenářů
nečertila, přidala jsem i některé moje nejtrapnější balící hlášky (a také proto jsem změnila název z "Když to kluk prostě neumí", na "Když se to prostě neumí").

Když to kluk prostě neumí.
Do teď nevíme, jestli to myslel jako lichotku (která mu fakt nevyšla) a nebo byl prostě jinej. Asi to druhý.
Každopádně kamarádka byla venku s klukem, ten se na ní tak díval a najednou vyhrknul:

"Na to že jsi tak tlustá, máš malý kozy."



Útržek z chatu mojí kamarádky
Ona "Tyjo, to já, kdybych měla kluka, byla bych fakt akční! Chtěla bych se procházet, chodit plavat, jezdit na výlety, podnikat spontánní věci a prostě neležet jen doma."
On "Faakt? Tyjo takovou holku bych hned bral! Strašně rád podnikám takový věci."
Ona: "Viď, já taky :) "
On: "Škoda že moje holka je tak líná :( "



Maruška dohazovačka
(4 roky zpátky). To jsem zas jednou chtěla být hodná a pomáhat kamarádce se sbalením jejího idola. Chtěla, aby jí poslal chatovou pusinku (smajlíka) na dobrou noc (opakuju, 4 roky zpátky!). Samozřejmě, že jsem se do toho hned vložila, protože jsem toho kluka trochu znala. Dala jsem mu přednášku a on, že jí teda tu pusu na dobrou noc pošle!

Nastal večer, chatově se loučili a přišla ona chvíle, když v tom jí najednou přišlo "Dobrou noc. PS: Posílám pusu!"

Nebudu vám lhát, jsem trochu mrcha a téhle hlášce se směju do teď! :D




Nejmužnější rozloučení.
Zůstanu ještě chvíli u toho večerního loučení a nedalo mi to! Musím do tohohle článku dát i to, jak se se mnou jednou rozloučil kluk, do kterého jsem byla strašně zaláskovaná. Fakt, až po uši. Jako uznávám, že byl trochu zženštilý, ale tomuhle? Tomu se směju do teď! Dokonce i když mi ten kluk po letech napsal, jsem si moc nebrala servítky :D

"Asi půjdu hají, tak slaďoučký"


 

Foodbook - zdravé tipy na snídaně.

7. září 2016 v 20:38 | Maruška H. |  Vaříme s Mauštou
Rubriku "Vaříme s Mauštou" jsem nechala hodně dlouho ležet ladem. Ovšem při mé fázi "budu se zaměřovat jen na sebe, žadní kluci", jsem se taky pustila do vaření. A fakt mě to baví!
Jednak už byla docela ostuda, že mi je osmnáct a dokážu maximálně uvařit kafe (ale sakra dobrý kafe!) a také jsem chtěla něco udělat se svým životním stylem. Hlavně ne slovo dieta prosím, na to jsem alergická. Lidé si asi myslí, že když se sebou chce člověk něco udělat, musí skoro nejíst a když už něco,tak sirovou brokolici nebo vodu. Haha :D. Tak takhle to vůbec nemám.
Jím úplně normálně a hlavně normální porce! Jen se snažím nahradit nezdravé věci zdravými a když dostanu chuť na sladké, dám si například raw tyčinku, ovoce, nebo si něco upeču a vím, z čeho to je, jak bylo jídlo připravované a neutratím miliony za předražené dorty z cukrárny, plné tučné smetany a cukru.

Na vaření/pečení mě hrozně moc baví, jak stačí znát základní suroviny a pak už jen pustit uzdu fantaziím. Smíchat věci které máte rádi a pochutnat si bez výčitek! Proto jsem se i rozhodla, že se s vámi podělím o jídla, z mé nejoblíbenější části dne - snídaně! Snídaně fakt miluju a pokaždé se na ně těším už od večera a při usínání vymýšlím, co si tak asi udělám. Navíc si při snídaních fakt dopřávám a s klídkem v duši si například dám dvojitou porci ovoce, na to lžičku bio burákového másla, na to ještě nepražené kešu, mandle a další semínka. Sice vím, že je všechno zdravé, ale dát si tuhle mňamku třeba večer, tak jako nevím, nevím, asi bych měla výčitky. Ale od toho jsou skvělé snídaně, ráno si tyhle dobrůtky dovolím! :D

Jsem 100% sladkožrout, takže i moje snídaně jsou převážně sladké. Výjimečně slané, ale pořád v takové míře, že se obsah talíře nedá vůbec srovnávat s obsahem "slané večeře". Třeba dát si po ránu na lačno rajčata a další zeleninu? To by mě asi zabilo.


Jak se poprat s rozchodem.

14. srpna 2016 v 19:59 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Když se nastavovala základní hladina emocí, já stála asi hodně vzadu. Ani bych se nedivila, kdyby ten technik byl už moc unavený, nebo se na mě vůbec nedostala řada. Mám to totiž nějaké přeházené. Na jednu stranu se dokážu dojmutím rozbrečet při Jste to, co jíte nebo Výměně manželek a na druhou stranu… když se mi přihodí něco špatného, šíleně to prožívám. Doslova. Přijde mi, že mě tím smutkem bolí celé tělo, každý milimetr čtvereční mé kůže pláče se mnou a vnitřek mého těla vypadá jako ta scéna ze čtvrtého dílu Harryho Pottera, kdy během 10ti minut zemřel Cedric Diggory, objevili se Smrtijedi, Harrymu pomohli jeho mrtví rodiče a nakonec, jak se Harry vrátí s mrtvým tělem a zděšený otec dostane jen hysterický záchvat breku - a to celé krát sto!

Asi si dokážete představit, jak jsem tedy svůj první rozchod prožívala já :D. Byl to děs. Furt jsem jen brečela. Samotné vysvětlování lidem proč jsem smutná a co se stalo a proč se se mnou rozešel, mě stálo tooolik úsilí, abych se nerozbrečela! Nemít vě třídě mé kamarádky a mého skvělého spolusedícího, tak nevím (to skvělého jsem dopsala jen pro jistotu, kdyby to četl).
Stačilo mi jen jet autobusem, vidět strom u kterého jsme byli a dostala jsem záchvat breku - ano, záchvat. Před lidma. A moje hlasitý smrkání té nenápadnosti moc nepomáhalo.
Tyhle moje záchvaty breku střídaly záchvaty vzteku "Stejně to byl debil" "Kašlu na něj, zasloužím si lepšího!", které stejně končili brekem a slovy "Bože, já ho chci zpátky, na takovýho kluka už nikdy nenarazím." (no díky bohu, že na takovýho kluka už nikdy nenarazíš Maru!)
Jako nejhorší porozchodovou část pasuju vysvětlování rodičům, kdy se snažíte zuby nehty vysvětlovat celou situaci s jistou nadsázkou "Už je mi to jedno" a na místě se nestočit do klubíčka a brečet.
Úplně parádní je taky, pokud máte v pokoji fotky své druhé polovičky a pokud 90% obsahu mobilu tvoří screenshoty s krásnými věcmi co vám kdy napsal a jeho a vaše fotky.

O věcech týkajících se vztahů a kluků, které se mi kdy staly, dokážu na blog psát až když jsem z toho venku. Takže ano, z té porozchodové depresové fáze, jsem se dostala (třikrát hurá!). A za to utápění ve vlastním smutku a za řečičky "Už nikdy nebudu šťastná, jsem sama, co já budu dělat celý dny, vždyt já na něj byla tak zvyklá" bych si dala pořádnou facku!

Návod, jak se z té porozchodové fáze dostat, nemám. Ale dát vám tipy a napsat, jak jsem se z ní dostala já a co bych dnes už udělala jinak? Proč ne.


Odstřihnout veškerý kontakt.

Já jsem měla tu smůlu (vlastně štěstí), že se se mnou můj přítel rozešel a od té doby mi už nikdy nenapsal. Ani písmenko. Nic. Jo, docela to bolelo, jestli se ptáte. Ale teď jsem za to ráda. Úplně nejhorší možný scénář totiž je, když se dva rozejdou a i tak si pořád píšou, vídají se, chodí ven… Jednak jeden dává tomu druhému neustálou šanci a hlavně, jak se má člověk posunout dál, když se furt plácá v minulosti?

Napíšu to trochu tvrdě, mýma očima. Pokud se dva rozejdou a i všichni okolo vidí, že to nemá cenu, zatněte prostě zuby a vydržte to! Když vás ten druhý bude i na kolenou prosit, ať se vrátíte, mějte svou hrdost. Opravdu to znovu chcete? Po tom, jak se k vám choval/chovala? Nesliboval/a už milionkrát že se změní a nic?
Uvědomte si, že teď vás sice čeká pár týdnů smutku a zvykání si na single život, ale potom to už bude dobrý. Ani nebudete vnímat, že "jste sami". Určitě je to lepší, než se neustále bolestivě rozcházet a vracet k sobě. Stejně by jste se jednou rozešli…

A i z druhé strany mince. Pokud jste se s někým rozešli, snažte se být vůči němu trochu lidští. Když mu budete neustále psát, nebo odepisovat s tím, že "Chci na ní být hodný/ Chci na něj být hodná", ale zároveň víte, že už ho nechcete, dáváte mu akorát šance. Což bolí jak vás, tak i tu druhou stranu.
 


Event pro blogerky - degustace Niche vůní.

9. srpna 2016 v 22:39 | Maruška H. |  Příběhy mého blogu, aneb články.
O téhle akci, na kterou jsem byla pozvaná, jste už určitě museli slyšet. Buď tady na blogu, anebo kdo mě sleduje na Facebooku a Instagramu, věděl o akci už ve chvíli, kdy jsem se na ní teprve chystala (a vybírala outfit!:D).
Pro připomenutí, v červnu jsem se zúčastnila VIP (ano, VIP!) akce, pořádané Elnino.cz . Náplní byla degustace (očuchávání) Niche vůni, což jsou velmi unikátní vůně, na které jen tak v běných parfumeriích nenarazíte.
Před dvěma týdny mi dorazily fotky od fotografky Pavly Mendřické, která celé odpoledne poctivě fotila a tak se s vámi konečně můžu podělit o atmosféru takových akcí :).

Jinak, je to se mnou fakt hrozný! Když je škola, těším se na prázdniny "jak budu mít hodně času na blog". Ale kde je ten čas, sakra? Prvních čtrnáct dní prázdnin jsem byla ve Švédsku (z kterého mimochodem musím také už někdy zveřejnit zbytek fotek!) a potom se to volno vyhrazené na blog, nějak rozuteklo.
Ráda bych napsala, že jsem celé dny trávila venku, ale bohužel. Zrovna dneska, když jsem šla s deštníkem v ruce a s tunou vrstev oblečení, jsem si v duchu pochválila, jak je letos ten podzim pěkný... a to je dost smutný.
No a příští týden jsem se rozhodla zase z ČR vypadnout. A zase do Švédska, no jo :D ... Tentokrát jen na necelý týden a na vlastní pěst! Ale těším se. Né, že bych si potřebovala vyčistit hlavu, protože, dámy a pánové, já mám stopku od kluků!, ale spíš jsem dostala chuť na nějaký spontánní výlet.

Každopádně k té stopce, doufám, že jste na mě hrdí! To bylo tak. Na moje srdíčko toho bylo už moc. Co kluk, to další rána a když se se mnou v červnu rozešel ten první přítel, byla to taková třešnička na dortu. Jako kdyby mi někdo i tu poslední naději na šťastnou lásku vzal, rozdupal a hodil do koše.
Navíc bych tohle léto pojmenovala jako "léto rozchodů", protože se vztahy zbortily i dvoum z mých nejbližších kamarádek a já akorát víc a víc viděla, co kluci dokážou holce i po X letých vztazích udělat.
Můj aktuální postoj ke klukům, je jako postoj vegetariána k masu. Nechci, díky. Všude okolo vidím, jak se lidi stejně nakonec rozcházejí, jak mi i zadaný kluk píše věci, které bych se styděla napsat i vlastnímu přítelovi a jak se někteří kluci dokážou po rozchodu chovat... nepochopitelné.
Do toho ta nahromaděná hořkost z věčného "Teď vztah nechci, ale taky nechci, aby sis psala, chodila ven, nebo si něco začínala s někým jiným... jo, ale nic si od toho neslibuj." a jsem tam, kde jsem. Holka, která se konečně po osmnácti letech bude zaměřovat jen na sebe a ani v nejmenším nestojí o vzah.

A teď už na ty fotky!



Greetings from Sweden!

8. července 2016 v 0:05 | Maruška H. |  Fotogalerie.
Na krátké články u mě nejste moc zvyklí, co? Vlastně i ty fotočlánky většinou dopadnou tak, že chci dát na blog jen pět fotek a nakonec je jich minimálně patnáct. No jo no, .
Dneska na mě ale budete pyšní (snad). Zkusím vybrat maximálně 10 fotek(!) a i ten textík okolo trochu zminimalizuju.

Kdo sleduje stránku blogu na Facebooku, ví, že jsem hned první prázdninový den jela do Švédska. S rodiči a bráchou jsme si totiž řekli, že letos pojedeme místo moře prozkoumávat sever. Takový tour de Sweden, protože každý druhý den pojedeme do jiného hotelu, do jiné části Švédska. Článek píšu zrovna z Helsingborgu a ráno balíme a jedeme do Jönköpingu.
Na co se opravdu těším, je Stockholm. Letos (vlastně skoro každý druhý rok) se tam totiž odehrávala Eurovision (hudební soutěž) a já na tom místě smrtělně nutně potřebuju fotku, protože jsem největší fanda Eurovision v ČR! :D

Zatím jsem ve Švédku třetím dnem a už mám okolo 400 fotek... Nechápu, jak to dělám, ale řekla jsem si, že bude lepší na blog přidávat fotky postupně, než je pak narvat do jednoho článku a utopit se v nich.
Jo a jinak, aby jste věděli, než se do té hromady fotek (ne, slíbila jsem jen 10!) pustíte, mě na krajinky a další "kocháme se přírodou" fotky moc neužije, tak se nelekejte, že na 90% fotkách jsem jen já, já a zase já. Ze všech možných úhlů, póz a stran.


Skákací fotky, co dodat. Moc se mi líbí! A je k nim zajímavý příběh. Celý den jsem prosila mámu, tátu i bráchu, aby mi vyfotili hezkou fotku, na které skáču. Není na tom nic těžkého ne? Jenže ani jeden to nedokázal. Táta má ve zvyku fotit se zoomem, takže fotka vypadala tak, že zabral jen můj zadek a lá zemětřesení a někde v dálce byly nezaostřené ruce a nohy. Máma mě zas vyfotila křivě a brácha s kapkou na obejktivu.

Večer, když mi táta udělal opět fotku "A tys tam chtěla být celá, jo?", jsem se naštvala a udělala si jí na samospoušť sama! Když táta uviděl, jak vypadá pořádná skákací, řekli jsme si, že uděláme takovou fotku na každém pěkném místě a pojmenujeme to "My daughter Marry is enjoying a holiday in Sweden". Už jich mám asi 10 a vypadá to vážně pěkně. Jen jimi nechci zaplácat celý dešní článek, tak Vám pak buď hodím link, nebo udělám samostatný článek.

Další články


Kam dál