Jak se poprat s rozchodem (a nakopat mu zadek!)

14. srpna 2016 v 19:59 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Když se nastavovala základní hladina emocí, já stála asi hodně vzadu. Ani bych se nedivila, kdyby ten technik byl už moc unavený, nebo se na mě vůbec nedostala řada. Mám to totiž nějaké přeházené. Na jednu stranu se dokážu dojmutím rozbrečet při Jste to, co jíte nebo Výměně manželek a na druhou stranu… když se mi přihodí něco špatného, šíleně to prožívám. Doslova. Přijde mi, že mě tím smutkem bolí celé tělo, každý milimetr čtvereční mé kůže pláče se mnou a vnitřek mého těla vypadá jako ta scéna ze čtvrtého dílu Harryho Pottera, kdy během 10ti minut zemřel Cedric Diggory, objevili se Smrtijedi, Harrymu pomohli jeho mrtví rodiče a nakonec, jak se Harry vrátí s mrtvým tělem a zděšený otec dostane jen hysterický záchvat breku - a to celé krát sto!

Asi si dokážete představit, jak jsem tedy svůj první rozchod prožívala já :D. Byl to děs. Furt jsem jen brečela. Samotné vysvětlování lidem proč jsem smutná a co se stalo a proč se se mnou rozešel, mě stálo tooolik úsilí, abych se nerozbrečela! Nemít vě třídě mé kamarádky a mého skvělého spolusedícího, tak nevím (to skvělého jsem dopsala jen pro jistotu, kdyby to četl).
Stačilo mi jen jet autobusem, vidět strom u kterého jsme byli a dostala jsem záchvat breku - ano, záchvat. Před lidma. A moje hlasitý smrkání té nenápadnosti moc nepomáhalo.
Tyhle moje záchvaty breku střídaly záchvaty vzteku "Stejně to byl debil" "Kašlu na něj, zasloužím si lepšího!", které stejně končili brekem a slovy "Bože, já ho chci zpátky, na takovýho kluka už nikdy nenarazím." (no díky bohu, že na takovýho kluka už nikdy nenarazíš Maru!)
Jako nejhorší porozchodovou část pasuju vysvětlování rodičům, kdy se snažíte zuby nehty vysvětlovat celou situaci s jistou nadsázkou "Už je mi to jedno" a na místě se nestočit do klubíčka a brečet.
Úplně parádní je taky, pokud máte v pokoji fotky své druhé polovičky a pokud 90% obsahu mobilu tvoří screenshoty s krásnými věcmi co vám kdy napsal a jeho a vaše fotky.

O věcech týkajících se vztahů a kluků, které se mi kdy staly, dokážu na blog psát až když jsem z toho venku. Takže ano, z té porozchodové depresové fáze, jsem se dostala (třikrát hurá!). A za to utápění ve vlastním smutku a za řečičky "Už nikdy nebudu šťastná, jsem sama, co já budu dělat celý dny, vždyt já na něj byla tak zvyklá" bych si dala pořádnou facku!

Návod, jak se z té porozchodové fáze dostat, nemám. Ale dát vám tipy a napsat, jak jsem se z ní dostala já a co bych dnes už udělala jinak? Proč ne.


Odstřihnout veškerý kontakt.

Já jsem měla tu smůlu (vlastně štěstí), že se se mnou můj přítel rozešel a od té doby mi už nikdy nenapsal. Ani písmenko. Nic. Jo, docela to bolelo, jestli se ptáte. Ale teď jsem za to ráda. Úplně nejhorší možný scénář totiž je, když se dva rozejdou a i tak si pořád píšou, vídají se, chodí ven… Jednak jeden dává tomu druhému neustálou šanci a hlavně, jak se má člověk posunout dál, když se furt plácá v minulosti?

Napíšu to trochu tvrdě, mýma očima. Pokud se dva rozejdou a i všichni okolo vidí, že to nemá cenu, zatněte prostě zuby a vydržte to! Když vás ten druhý bude i na kolenou prosit, ať se vrátíte, mějte svou hrdost. Opravdu to znovu chcete? Po tom, jak se k vám choval/chovala? Nesliboval/a už milionkrát že se změní a nic?
Uvědomte si, že teď vás sice čeká pár týdnů smutku a zvykání si na single život, ale potom to už bude dobrý. Ani nebudete vnímat, že "jste sami". Určitě je to lepší, než se neustále bolestivě rozcházet a vracet k sobě. Stejně by jste se jednou rozešli…

A i z druhé strany mince. Pokud jste se s někým rozešli, snažte se být vůči němu trochu lidští. Když mu budete neustále psát, nebo odepisovat s tím, že "Chci na ní být hodný/ Chci na něj být hodná", ale zároveň víte, že už ho nechcete, dáváte mu akorát šance. Což bolí jak vás, tak i tu druhou stranu.
 

Event pro blogerky - degustace Niche vůní.

9. srpna 2016 v 22:39 | Maruška H. |  Příběhy mého blogu, aneb články.
O téhle akci, na kterou jsem byla pozvaná, jste už určitě museli slyšet. Buď tady na blogu, anebo kdo mě sleduje na Facebooku a Instagramu, věděl o akci už ve chvíli, kdy jsem se na ní teprve chystala (a vybírala outfit!:D).
Pro připomenutí, v červnu jsem se zúčastnila VIP (ano, VIP!) akce, pořádané Elnino.cz . Náplní byla degustace (očuchávání) Niche vůni, což jsou velmi unikátní vůně, na které jen tak v běných parfumeriích nenarazíte.
Před dvěma týdny mi dorazily fotky od fotografky Pavly Mendřické, která celé odpoledne poctivě fotila a tak se s vámi konečně můžu podělit o atmosféru takových akcí :).

Jinak, je to se mnou fakt hrozný! Když je škola, těším se na prázdniny "jak budu mít hodně času na blog". Ale kde je ten čas, sakra? Prvních čtrnáct dní prázdnin jsem byla ve Švédsku (z kterého mimochodem musím také už někdy zveřejnit zbytek fotek!) a potom se to volno vyhrazené na blog, nějak rozuteklo.
Ráda bych napsala, že jsem celé dny trávila venku, ale bohužel. Zrovna dneska, když jsem šla s deštníkem v ruce a s tunou vrstev oblečení, jsem si v duchu pochválila, jak je letos ten podzim pěkný... a to je dost smutný.
No a příští týden jsem se rozhodla zase z ČR vypadnout. A zase do Švédska, no jo :D ... Tentokrát jen na necelý týden a na vlastní pěst! Ale těším se. Né, že bych si potřebovala vyčistit hlavu, protože, dámy a pánové, já mám stopku od kluků!, ale spíš jsem dostala chuť na nějaký spontánní výlet.

Každopádně k té stopce, doufám, že jste na mě hrdí! To bylo tak. Na moje srdíčko toho bylo už moc. Co kluk, to další rána a když se se mnou v červnu rozešel ten první přítel, byla to taková třešnička na dortu. Jako kdyby mi někdo i tu poslední naději na šťastnou lásku vzal, rozdupal a hodil do koše.
Navíc bych tohle léto pojmenovala jako "léto rozchodů", protože se vztahy zbortily i dvoum z mých nejbližších kamarádek a já akorát víc a víc viděla, co kluci dokážou holce i po X letých vztazích udělat.
Můj aktuální postoj ke klukům, je jako postoj vegetariána k masu. Nechci, díky. Všude okolo vidím, jak se lidi stejně nakonec rozcházejí, jak mi i zadaný kluk píše věci, které bych se styděla napsat i vlastnímu přítelovi a jak se někteří kluci dokážou po rozchodu chovat... nepochopitelné.
Do toho ta nahromaděná hořkost z věčného "Teď vztah nechci, ale taky nechci, aby sis psala, chodila ven, nebo si něco začínala s někým jiným... jo, ale nic si od toho neslibuj." a jsem tam, kde jsem. Holka, která se konečně po osmnácti letech bude zaměřovat jen na sebe a ani v nejmenším nestojí o vzah.

A teď už na ty fotky!



Greetings from Sweden!

8. července 2016 v 0:05 | Maruška H. |  Fotogalerie.
Na krátké články u mě nejste moc zvyklí, co? Vlastně i ty fotočlánky většinou dopadnou tak, že chci dát na blog jen pět fotek a nakonec je jich minimálně patnáct. No jo no, .
Dneska na mě ale budete pyšní (snad). Zkusím vybrat maximálně 10 fotek(!) a i ten textík okolo trochu zminimalizuju.

Kdo sleduje stránku blogu na Facebooku, ví, že jsem hned první prázdninový den jela do Švédska. S rodiči a bráchou jsme si totiž řekli, že letos pojedeme místo moře prozkoumávat sever. Takový tour de Sweden, protože každý druhý den pojedeme do jiného hotelu, do jiné části Švédska. Článek píšu zrovna z Helsingborgu a ráno balíme a jedeme do Jönköpingu.
Na co se opravdu těším, je Stockholm. Letos (vlastně skoro každý druhý rok) se tam totiž odehrávala Eurovision (hudební soutěž) a já na tom místě smrtělně nutně potřebuju fotku, protože jsem největší fanda Eurovision v ČR! :D

Zatím jsem ve Švédku třetím dnem a už mám okolo 400 fotek... Nechápu, jak to dělám, ale řekla jsem si, že bude lepší na blog přidávat fotky postupně, než je pak narvat do jednoho článku a utopit se v nich.
Jo a jinak, aby jste věděli, než se do té hromady fotek (ne, slíbila jsem jen 10!) pustíte, mě na krajinky a další "kocháme se přírodou" fotky moc neužije, tak se nelekejte, že na 90% fotkách jsem jen já, já a zase já. Ze všech možných úhlů, póz a stran.


Skákací fotky, co dodat. Moc se mi líbí! A je k nim zajímavý příběh. Celý den jsem prosila mámu, tátu i bráchu, aby mi vyfotili hezkou fotku, na které skáču. Není na tom nic těžkého ne? Jenže ani jeden to nedokázal. Táta má ve zvyku fotit se zoomem, takže fotka vypadala tak, že zabral jen můj zadek a lá zemětřesení a někde v dálce byly nezaostřené ruce a nohy. Máma mě zas vyfotila křivě a brácha s kapkou na obejktivu.

Večer, když mi táta udělal opět fotku "A tys tam chtěla být celá, jo?", jsem se naštvala a udělala si jí na samospoušť sama! Když táta uviděl, jak vypadá pořádná skákací, řekli jsme si, že uděláme takovou fotku na každém pěkném místě a pojmenujeme to "My daughter Marry is enjoying a holiday in Sweden". Už jich mám asi 10 a vypadá to vážně pěkně. Jen jimi nechci zaplácat celý dešní článek, tak Vám pak buď hodím link, nebo udělám samostatný článek.
 


Kosmetické novinky od Frais Monde.

3. července 2016 v 15:56 | Maruška H. |  Recenze
Jsem holka (pokud si ještě někdo nevšiml :D) a miluju kosmetiku. Takže i když vím, že můj blog sledují také kluci, budou to dneska muset skousnout. Protože je tu opět kosmetický článek! Tentorkát o novinkách Frais Monde.

Frais Monde je přírodní kosmetika z Jižní Itálie, o které jste na blogu už určitě slyšeli. Během posledního měsíce se mi od této značky nahromadila doma spousta novinek, z toho je většina skvělá na léto. Takže myslím, že je ten pravý čas, abych vám všechny produkty představila.

Zhruba před měsícem mi přišla takováhle obří krabice plná kosmetiky a drobností. Během toho hnusného období ve škole, kdy na vás každý den čeká sto testů, mi balíček hroozně zlepšil náladu.


Nejvíc mě zaujalo pleťové sérum Delux Spa . Balení obsahuje 40 ml přírodního aktivního gelu + 10 ml vody + 1 g termální minerální soli. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, jak produkt aplikovat :D. Až mi to tedy jedna (snad mohu říct) kamarádka - blogerka vysvětlila. Menší ampulku musíte nahoře stlačit, aby se do tekutiny dostala minerální sůl, a poté její obsah vlijete do většího flakonku s gelem.

Sérum splnilo mé očekávání na plné čáře! Vsákne se během chviličky, zanechá pleť nádherně vyhlazenou, dokonce jsem zaznamenala takový příjemný, chladivý pocit a to nejdůležitější, pleť je po séru pořádně hydratoavaná! Přitom na obličeji nemáte žádný mastný film. To cením hlavně teď v létě, protože se mi často stává, že ráno nanesu hydratační krém, vyjdu ven do třicítek a během pár minut mám celou "omítku" dole. Přitom mám smíšenou pleť, ne nijak extra mastnou.

Za mě produkt určitě ano! :) Na jednu stranu se těším, pokud zaznamenám nějaké účinky po dlouhodobém používání, ale na druhou stranu se bojím, až mi sérum dojde, protože je opravdu skvělé! :)


Můj první polibek.

28. června 2016 v 16:54 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Už jsem se na blogu párkrát zmiňovala, že já jsem zkrátka člověk, kterému ty první věci nevycházejí. Alespoň ne podle mých představ! Tak třeba první rande, kde jsem byla tak nervózní, že jsem říkala samé kraviny. Doslova. Cokoliv, co se líbilo jemu, jsem najednou měla za skrytý koníček i já. Takže ve výsledku jsem odcházela domů jako profesionální šachistka, která má ráda VŠECHNY míčové sporty (a hlavně, když se do nich muže ve škole zapojit!).
Stejně tak první to (nevím, jak vtipně označit sex, prostě to), bylo jak vytržená kapitola z knihy "Vtipně s Maruškou - cestovní verze". Dokonce i ten první vztah se úplně nevyvedl. Prostě a jednoduše, první kroky v mém životě vždy předpovídají nějakou katastrofu. A tak to bylo i u prvního polibku.


Pamatuji si, jak mi bylo mých prvních náct. V Bravíčku jsem hltala každý článek označený "Láska a sex" a připadalo mi, jak kdybych objevila nový svět, který přede mnou byl celý život skrytý. Už to nebylo chození, ale vztah. Pusou nebylo označováno rychlé dotknutí rtů, ale poctivá líbačka s jazyky. A sex? To jsem chápala jako nějaký sci-fi moment z filmu.

Další články


Kam dál