Jak jsem se přesvědčila, že kluci za slzy stojí.

24. dubna 2015 v 16:07 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Kdybych měla pojmenovat můj milostný život názvem filmu, napadá mě asi Stuck in love, což je celkem smutný. Jiné holky poznali svého prince už ve svých brzkých náctinách a jiným se prostě nedaří, i když už výhlíží 18ctiny. No, já zapadám do té druhé skupiny. Kdybych měla napsat o všech svých láskách a pokusech o vztazích, byl by to celovečerní film a já bych ještě dostala Oscara za scénáristku, protože by mi nikdo nevěřil, že jedna holka může prožít takových zažítků a mít takovou smůlu.
Napadlo mě, že by to mohl být dobrý námět na článek a třeba i ponaučení pro nějaké slečny. Zapátrala jsem v paměti a vytáhla 3 příběhy, které jsou nedostupné od 22.hodiny. Ne, dělám si srandu. Každopádně, abych vypsala celý svůj milostný život, potřebovala bych celou knihu, nebo seriál Jak jsem poznala vašeho otce a tak si myslím, že 3 bohatě stačí :).

3 roky stará fotka a nic se nezměnilo, smutný :D :(.


Něco jako vztah.

Tenhle kluk pro mě do teď moc znamená a pořád se bavíme i přes minulost, na kterou už teď koukám s otevřenýma očima. Já byla ta zamilovaná, bylo to pro mě něco nového a myslela si, že to tak je i pro něj. Ale nebylo.

Pamatuju si to jako by to bylo včera. Byla jsem s mýma kamarádkama na předváděčce středních škol a on s jeho kamarádem zastupovali jejich školu. Když jsme odcházeli, podali nám prospekt a na tom byly jejich facebooky. Protože jedna z kamarádek byla zadaná, s druhou jsme si je rozdělily (jak vyspělé) a mě se líbil právě Michal. Když jsme si je přidaly, zjistily jsme, že oni si nás už taky rozdělili. Michal chtěl první kamarádku a jeho kamarád tu druhou. (Haha, jak taky jinak žejo #Mauštanaocetforever ). Nikomu to ale nevyšlo a uběhlo půl roku. Byla jsem na měsíc v lázních a Michal mi napsal. Psali jsme si pár dní a pak mě pozval ven, samozřejmě jsem po příjezdu hned šla. O muj bože, vyrazil mi dech. Byl tak krásný. Když jsme odjeli domů, hned mi psal, kdy to zopakujem.
Naše venky se opakovaly asi tři měsíce. Samozřejmě jsem se do něj zakoukala. V tu dobu si o mě jiná kluk ani neopřel kolo a bylo to pro mě něco nového. Furt jsme byli kamarádi, přišlo mi to ale jako vztah. Venku mě chytal za ruku, líbali jsme se a každý den jsme byli v kontaktu. O mých citech věděl a furt dokola jen opakoval, že na vztah není připravený, že chce být víc než kamarád ale mín než vztah a to mě níčilo. Už si ani nepamatuju jak to skončilo, ale začátkem školy mi přestal psát. Choval se jinak, jak kdybych pro něj nic neznamenala a už ani nechtěl ven. Vím, že mi bylo hrozně. Ráno sem nechtěla do školy, neměla jsem chut k jídlu, jen koukala na mobil, zda mi napíše nebo ne. Za měsíc už to ulehlo úplně a jako by jsme se nikdy neznali.

Když teď koukám zpátky, udělala bych všechno jinak. Chápu, byla jsem do něj zakoukáná, ale poučila jsem se. Holky, nenechte se sebou zametat :). Nemá se všechno točit podle toho, co řekne kluk a když se neumí rozhodnout? Tak běžte dál! Buď zjistí o co přišel a připlazí se a nebo bys akorát promrhala nejlepší roky života.

Letní románek, aneb starší jsou lepší.

Tentorkát se přesouváme do letních prázdnin, kdy jsem byla s kamarádkou na dovolené. Seznámily jsme se tam se zaměstnancema a trávili s nima večery. Bylo to neuvěřitelný. Pokaždé spontánní akce, od večerního koupání až po jízdu v kabrioletu (opravdu kabrioletu! Seděla jsem vzadu na kufru, jeli jsme a já cítila ten teplý letní vítr, naprosto dokonalý).
Jeden z nich se jmenoval Michal. Co si budem povídat, byl o dost starší a měl to v hlavě srovnané. Mohly jsme si spolu povídat celé večery o jakémkoliv tématu. Nějakým způsobem se mi začal líbit. Nevím, zda to bylo vzhledem, nebo tím pocitem, že je starší a rozumnější než kluci, které znám.
Každý večer, když už jsme to šly s kamarádkou na pokoj zalomit, mi Michal zaklepal na balkon, jestli se nechci ještě projít. Přišla jsem si jak z pohádky, protože vždycky takhle jsem to chtěla. Žádný domluvený venek, sociální sítě a přehnaná očekávání z fotek. A co by to byla pohádka bez polibku při západu slunce? Dobře, tak slunce sice nezapadalo ale i tak byl ten okamžik neuvěřitelně romantický. Všechno jednou končí a tenhle letní románek skončil v den odjezdu. Bylo jasné, že to dál pokračovat nebude, byl o dost starší a měl trvalou práci na druhé straně ČR. I tak toho ale nelituju a bylo super poznat zase něco jiného a né žádný seznamování přes Faceboook s větou ''Ahoj, půjdem ven?''.

Vztah na dálku.

Opět příběh začíná na dovolené. Tentorkát jsme byli se školou v Itálii a já se čtyřma spolužačkama, jsme byly nejstarší. Byla tam parta lidí z Přibyslavi, což je z pohledu mého města druhý konec ČR. Byli v našem věku a když jsme mohli, bavili jsme se s nima. Jeden se mi hrozně líbil, jmenoval se Kuba. Měl ale holku a tak jsem si řekla, že nebudu nikomu lést do zelí a neřešila ho. Ale furt jsem po něm tajně koukala O:). Ten jeho úsměv při snídaních si pamatuju do teď. Týden uběhl a jelo se domů. Na facebooku jsem si všechny přidala a pár týdnů na to, jsem měla narozeniny. Kuba mi popřál na zeď a já, protože jsem si s ním chtěla hrozně psát, jsem si vymyslela, že mi blbne internet a napsala mu to do chatu s tím, že teda děkuju. Už za mlada jsem byla mrška :D. Sice si nepamatuju co odepsal, ale vím, že jsme si asi týden nonstop propsali, strašně jsme si rozuměli.
Po pár týdnech neustálého psaní jsem mu přiznala, že se mi od začátku hrozně líbil. A víte co on na to? Prý že já jemu už od začátku taky (a to mě poznal v plavkách a bez makeupu!), ale myslel si, že nemám zájem protože jsem se s ním moc nebavila. Byl naštvanej, že kdyby to věděl dřív, vyprdne se na tu holku a ještě v Itálii běží za mnou. Co se ale dalo dělat. Pořád jsme si psali, chodili na Skype a dokonce se pak s tou slečnou rozešel. Byl to můj kluk snů, ale bydlel moc daleko. Oba jsme byli moc mladý na to, aby nám rodiče dovolili jet tak daleko. Časem jsme si už přestali tolik psát a spíš každý žil svůj život. Nakonec z toho nic nebylo, ale do teď si občas napíšem a je to jeden z nejhodnějších kluků co znám.




Jestli se vám články takovéhleho typu líbí, jsem jedině ráda. Baví mě vypnout a psát jentak o tom, co mě zrovna napadne, ale toho textu je teda spousta :D. Poklona všem, kteří článek přečetli a prosím, nepište mi do komentářů ''Hezký článek'', když jste si přečetli jen nadpis. To úplně nesnáším.
Jestli budete chtít, můžu udělat i další díl o mých neštastných láskách. Teď už si ale půjdu konečně na chvíli odpočinout, protože tenhle týden byl fakt náročný!.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miky | 24. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

Páni, taky bych chtěla takovej romantickej zážitek :) Člověk o tom jenom sní, ale nikdy se mu nic takového nestane. Závidím Ti :)
Hlasuji pro víc takových článků (y) :)

2 Maruška H. | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 19:18 | Reagovat

[1]: To teda! :). Bylo to přesně jak jsem si vysnila.
To jsem ráda :). A nějaké speciální přání o čem by mohl být článek příště? 8-O

3 Miky | 24. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

[2]: Co třeba nějaké oblíbené filmy, seriály nebo knížky? :) od každýho něco ;) rozepíšeš se a my Tě i víc poznáme :)

4 steel32 & darthnellr | Web | 25. dubna 2015 v 8:57 | Reagovat

ten první byl vůl, ale u těch dalších dvou je debilní ta vzdálenost, kdo ví jak by to dopadlo :D
a udělej určitě pokračování, máš fakt docela zajímavý lásky! :D
a jinak sem taky ten druhej typ no, 18 a forever alone :D

5 M. | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 13:54 | Reagovat

Nevěš hlavu ;) Člověk si prvně musí projít nepovedenýma vztahama, aby pak našel "toho pravého".
Já jsem to měla podobně.. hrozně dlouho dobu jsem měla takový ty vztahy-nevztahy a až ve 20 jsem začala mít vážný vztah s klukem, se kterým jsem do teď a doufám že to bude i můj poslední kluk :)

6 Ronnie Sparks | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 20:25 | Reagovat

Vztah na dálku jsem mela 2x a každý dopadl blbe, jinak pěkný článek a neboj jednou toho pravého potkas. Kdo si počká ten se dočká. :)

7 Natalie | Web | 27. dubna 2015 v 17:20 | Reagovat

Docela zajímavý článek. Vztah na dálku je fakt na nic. Být tak daleko od druhého člověka. :-(

8 mklifestyle | Web | 27. dubna 2015 v 19:36 | Reagovat

Já mám skoro 17ctiny a vztah jsem neměla ,díky tomu,že moje sebevědomí a moje váha dříve byla ta která mi bránila,ale dnes spíše hledám sama sebe a bojim se ,že nebudu schopná být pro druhého a mít ho ráda,první chci abych měla ráda sebe. Nemyslím že slzy stojí za každého,ale za některé určitě.

9 flovers-king | Web | 3. května 2015 v 20:54 | Reagovat

Tyjo, to se mi líbí, určitě napiš další článek, tohle mě zrovna baví číst. Určitě napiš další díl prosím :) :-)

10 Jana | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 19:56 | Reagovat

Jestli budeš tu knihu psát, tak jen vynech doporučení pro ostatní holky. Dovolenkovou/táborovou lásku jsem zažila poprvé v 24 letech ;) Takže jsi o krok před mnou ;)

11 ejnyt-world | Web | 9. dubna 2016 v 14:37 | Reagovat

Páni, jak píšeš o té letní lásce.. Tak já jsem zažila minulé léto přesně takovou. :) Do teď na to ráda vzpomínám, ale pamatuju si, že jsem těžce nesla když najednou odjel.. :D Konečně jsem poznala jaké to je zamilovat se.. Hehe :D Od té doba mě trochu provází smůla co se týče kluků, ale co už.. Hezký článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama