Unavená z lásky.

9. července 2015 v 10:15 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.


Je to pořád to samé dokola. Padne mi do oka nějaký kluk, začneme si psát nebo spolu letmo prohazovat slova vždy, když se potkáme. Trvá to zhruba pár týdnů, kdy se z obyčejného psaní stane každodenní rutina a s tím i pro mě nepříjemný pocit, že se blíží pozvání na rande. Bohužel to vždy vycítím správně a i s mým hrozným strachem ze změny, pozvání příjmu. Sejdeme se, prohodíme pár slov, omrkneme jak ten druhý vypadá, co má v hlavě a když rande končí, začíná ta "vyhodnocovací část." Začínám se sama sebe ptát, co teď tedy cítím. Je to opravdu on, s kterým mám ukončit celou éru nezadanosti a předvést ho celému světu jako mého vyvoleného?

Je to jednoduchá rovnice, ale protože jsem přeci ajťačka, vyjádřím to programovacím kódem. If(když) něco ke klukovi cítím; pak chci další rande==true; Else (jinak) pokračovat v hledání mé celoživotní lásky.

V prvním případě je to super, ale na druhou stranu není nic horšího, než když jste tou láskou k druhému úplně pohlceni, 24/7 nemyslíte na nikoho jiného a jste jakoby ovládané tím druhým. Teď je otázka, zda to i pro něj znamená to co pro vás. Já se vždy zakoukám právě do kluků, pro které je vztah sprosté slovo. Není divu, že tyhle případy skončí tím, že mám zlomené srdce.
Druhá verze je pro můj typ povahy snad ještě horší. Kluk si po prvním rande usmyslí, že to, že jsem s ním šla, znamená, že se blíží svatba a je to vážné. No jo, ale já to tak necítím. Co teď. Po pár marných šancích a pokusů, že se do něj přeci jen trochu zakoukám, překonám samu sebe a narovinu mu napíšu, že to tak necítím. Kluk to většinou nepochopí a tak je mi ještě větší studno, když musím být "drsnější", aby pochopil, že žádný dům a děti nebudou.


Už jsem zažila hodně pocitů. Pocit, kdy jsem potřebovala mít "cíl"- nějakého kluka, o kterého bych se mohla snažit a mít najednou v životě nějaký smysl, záměr, cíl něčeho dosáhnout. Na druhé to byla nešťastná láska. Trápila jsem se s tím, že jsem až po uši zakoukaná do někoho, kdo mi dává šance jako aprílové počasí. Chtěla jsem se z toho dostat, cítila jsem se jako ve vězení. Úplně na kontrastní straně jsem cítila lásku z druhé osoby, kterou jsem bohužel oplatit nemohla.

Po dramatickém úvodu vám asi došlo, že hledat lásku je složité. Kort pro osobu jako jsem já. Nad vším moc přemýšlím.
Dřív mě to bavilo a byla jsem plná naděje. Naděje, že zrovna on který mi napsal, může být ten pravý. S každým dalším pokusem, to bylo jako bych znovu a znovu mačkala vypínač od žárovky, dokud by sama nepraskla. A posledních pár týdnů mám pocit, že už praskla.

Když poznám, nebo mi napíše zajímavý kluk, už nejsem plná energie a očekávání, co bude. Ze slušnosti odepíšu, ale v hlavě si představím celou tu cestu, kterou bych musela ujít, abych poznala, zda je to on nebo ne. To nadšení se někam vytratilo. Po všech zlomených srdcích se ani nedivím, že už nemám sílu. Do každého kluka, u kterého jsem viděla šanci na šťastný konec, jsem dala všechno. Snažila jsem se být ideálem holky, odpouštět a doufat. Ale je to pryč.

Veřejně prohlašuji, že končím s hledáním lásky. Ať si mě najde sama (adresu pošlu emailem). Ztratila jsem jiskru, a dokud mi někdo "nevymění žárovku", nebudu se do ničeho pouštět. Všem lamačům srdcí vzkazuji, že přišli o svou kořist! Moje plány jsou vyžít z lásky, kterou cítím od rodiny a kamarádů a mých budoucích 100 koček.


Co je to vlastně láska?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa | Web | 9. července 2015 v 19:16 | Reagovat

Ten konec článku jsi napsala naprosto správně.Nehledej lásku,láska si tě nakonec stejně najde sama:)V 17 letech si máš užívat a ne přemýšlet na vážno o tom,jestli s nějakým klukem budeš nebo ne.A neříkej,že mladý kluci,s kterýma jdeš na rande hned touží po svatbě a dětech,to bych se moc divila:)Jak říkám-bav se,choď tancovat,dělej,co tě baví a s klukama to neber tak vážně:) :-P

2 Michaela | Web | 10. července 2015 v 11:20 | Reagovat

ono když je to pak stereotypní tak je to dost naprd, neboj se :) až to přijde tak to přijde :) já pořád říkám, že na každého to štěstí čeká, tak se neboj i ty se dočkáš :) přesně jak píšeš, láska si tě najde :) hodně štěstí ♥

3 Mischelle | Web | 11. července 2015 v 17:29 | Reagovat

Hezký článek :)

4 phc | Web | 12. července 2015 v 0:47 | Reagovat

Najít si partnera, aniž by se člověku v hlavě nemotaly tisíce myšlenek o tom, jestli je ten pravý opravdu není jednoduché. já ho našla, až když jsem to hledání vzdala. Myslím, že všechno příjde v onen pravý čas a někdy i když to člověk co nejméně čeká. Já bych beze svého partnera nemohla žít! Hodně štěstí ti přeji :-)! ♥

5 Nela © pozitivně naladěná | Web | 12. července 2015 v 13:56 | Reagovat

Krásny článek který me donutil přemýšlet, ale já zatim nenašla nekoho do koho bych byla zamilovaná, vždycky moje zamilovanost vydžela tak týden, v celku smutné.

Budu moc ráda ,když se podíváš i na můj blog a zanecháš třeba i komentář -> http://pozitivnenaladena.blog.cz/ <- promiň za spam a budu ti vděčná :)

6 Lenka | Web | 12. července 2015 v 20:02 | Reagovat

Když budeš fakt hledat lásku, asi jí nenajdeš hele.. Ona přijde totiž sama :) Jednou náhodou někoho potkáš a padneš si s ním do oka a bude ti jasný, že je to ten pravý :) a nebudeš nad tím muset tak moc přemýšlet :)

7 Lucy0077 (lucy0077blog.cz) | Web | 2. ledna 2016 v 23:06 | Reagovat

Ahoj skvěle napsaný článek a mám to uplně stejně jako ty . Já už jsem pak uplně hnusná ke všem a už ani nemám chuť se s něma scházet když vím o co jim zase jde .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama