Jak to všechno začalo.

8. září 2015 v 17:51 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Povím Vám příběh. Nepůjde o žádnou romantiku a ani nečekejte šťastný konec. Jen skormné povídání jedné beznadějné romantičky, s výhledem na lásku na bodě mrazu.

Už jako malá jsem věděla, że já lesba opravdu nebudu :D . Kluci pro mě hráli velkou roli už od dětsví. Jmenoval se Dan, moje první láska ze školky. A taky moje první pusa (taková ta jako si dáváte s maminkou, ale i tak!). Byl to modrooký blondák... a tak asi začala moje blonďatá etapa. Dan ze školky, řikejme mu tak, aktuálně vypadá jako vypapanej albínec bez špetky charizma. Už to lamač srdcí celé školky opravdu není. I tak je to ale zlomové, protože si v podstatě nic pod 7 let nepamatuju a kort školku. Ale tu scénu, jak si dáváme pusinku na záchodě, si pamatuji do teď! Měla jsem zelené triko a ostatní se na nás dívali. No romantika jak z filmu.

Na prvním stupni základní školy moje požadavky na lásku nabraly vyššího levelu. Už jsem nějak vnímala, že spolu dva 'chodí' a tvoří pár. Sice pro mě pusa byla pořád, jako pusa od rodičů na dobrou noc, ale kluky jsem viděla zase v jiném světle. Já vám byla nezbednice! Kazdý týden jsem papírek s napisem "Budeš se mnou chodit, zaškrni ano-ne" posílala jinému klukovi. To byl Vojta, Kuba, Marek č.1, Marek č.2 a víc si naštěstí nepamtuju!

Moje velká láska byl Marek (č.3). Byl moje první rande. Šli jsme do pizzerie a donesl mi polštářek, přívěsek srdíčka a růži. Vezměte si z něj příklad kluci! Žádná pusa neproběhla, na to jsem se moc styděla :D. Je ale krásné zavzpomínat na tu čistou lásku (lásku... nevím, jestli se tomu dá tak říkat). Každopádně Marek je pořád fešák. Kdyby se v mých devíti neodstěhoval, bůhví, co by bylo dál.



Druhý stupeň mi už otevřel oči. Věděla jsem, že je ve vztahu nějaké líbání, nějaký sex- jak jsem říkala "fuj, to je nechutný, to já nikdy dělat nebudu" a jakoby jsem začala kluky vnímat jinak. Chtěla jsem je lépe poznat a nestačilo mi, že mě přitahují jen zevnějškem, pokud se to tak dá říct. Dokonce jsem v šesté třídě měla kluka! Jmenoval se Martin a asi jsem si myslela, že tohle je ten vztah, jak o něm každý básní. Ne, nebyl. Po dvou dnech jsem se s ním přes papírek rozešla, protože tam nebyla ta chemie a přišlo mi to jen jako kamarádství (Maruška lamačka srdcí!).




Nevím, jestli je smutnější, že mě "miloval" po dvou dnech a nebo že jsem mu napsala, že ho doporučím... Rok 2011 no :D :D ....


A v sedmé třídě přišlo hodně poprvých! Poprvé jsem se zamilovala. Sice nešťastně, ale šíleně moc. Do Simona. Byl to mix všeho, co mě doposud ke klukům táhne. Blond, široká ramena, smysl pro humor a zdraví sebevědomí (je to se mnou špatný...). Byla jsem do něj blázen! V tu dobu se mnou házely hormony a já jsem o něm každou minutu snila, jako Edward o Belle (Twilight saga)
. Díky bohu, že to už je za mnou. City k Simonovi mě držely skoro 3 roky, dokud jsem neodešla na střední. Sejde z očí, sejde z mysli...

Druhé poprvé, bylo první líbání. To jsem se ještě nebála chodit na rande a tak jsem si domluvila schůzku s jedním klukem, co mě pozval přes facebook. V tu dobu mi to přišlo - jak bych v tu dobu řekla, "mega hustý", protože mi žádný kluci nepsali. A tak jsem šla. Asi po půl hodině mi strčil jazyk do krku. Říkám Vám, mě se chtělo zvracet! To bylo jak žvýkat slimáka. Tři dny jsem probrečela (střídavě s čistěním zubů). Bála jsem se, že jsem divná. Všichni popisovali líbání jako něco nádherného a mě se to prostě nelíbilo. Přímo hnusilo.

Ještě nedávno jsme si na to s kamarádkou s úsměvem vzpomněly. Že je první polibek nejkrásnější a nezapomenutelný? No, nezapomenutelný je pro mě určitě, ale nádherný? To rozhodně ne. Abych řekla pravdu, prvního líbání jsem se bála více, než prvního sexu. Měl jste to někdo taky tak?

Se stoupajícími ročníky jsem měla hlavu pořád plnou Simona, ale holt nikoho nedonutíte mít Vás rád. Poznávala jsem proto nové kluky a poznala jsem Michala. O něm jsem psala v minulém článku. Ten se mnou prošel koncem devítky až na začátek střední. Jako u ostataních kluků, ta láska byla jen z mé strany.

Od školky jsem svůj pohled na vztah a lásku dost změnila. Nečekaně. Už nechci jen hezounka (kabelku se kterou se můžu chlubit - jak se říká). Chci něco víc. Aby jsme si rozumněli, uměl mě rozesmát a nebylo to jen slepé zakoukání. I když zrovna tohle je u mě dost těžké. Do lásky vždycky spadnu moc rychle. Podívám se na kluka, on udělá nějaké gesto (úsměv, hezký hlas nebo styl chůze), čímž mě totálně okouzlí a já v tom začnu lítat. Vidím ho v samích pozitivech, cítím motýlky v břiše a i když ani nechci, mozek si začne představovat společnou budoucnost. Achjo, už bys měla vyspět Maru...

Každopádně na všem špatném se má hledat i něco dobrého. Tak jsem na sebe nakonec pyšná, že alespoň nejsem jako holky, co střídají kluky každý týden a vím, že až jednou tu opětovanou lásku najdu, vydrží dlouho. Můj budoucí kluku, boj se, už se mě nazbavíš! :D


Rozbor Marušky milostného života
Počet blonďáků.12
Počet polibků.hodně
Počet zlomených srdcí.stejně jako polibků
Počet schůzek.až smutně málo
Počet slz z nešťastné lásky.hodně moc
Počet vztahů0


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetkaa8 | E-mail | Web | 8. září 2015 v 19:55 | Reagovat

Opět skvělý článek :-)

2 Maruška H. | E-mail | Web | 8. září 2015 v 21:14 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

3 Lenuš | Web | 10. září 2015 v 20:55 | Reagovat

skvělý článek :) a taky nevím, jestli je lepší doporučit a nebo milovat po dvou dnech :D

4 Maruška H. | E-mail | Web | 10. září 2015 v 20:58 | Reagovat

Viď :D. Ještě že ten osudový kluk můj blog nečte, asi by mě vypískal :D .

[3]:

5 Maruška H. | E-mail | Web | 10. září 2015 v 21:09 | Reagovat

[3]: A děkuju samozřejmě :)

6 Jana | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 19:51 | Reagovat

Hele měla bys psát dívčí romány. Zbožňuji to tu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama