Vzpomínky na prázdniny - fotky z Itálie.

3. října 2015 v 15:05 | Maruška H. |  Fotogalerie.
Je celkem smutný, že mi trvalo přes tři měsíce dát dohromady "pár" fotek. Opravdu se mi do toho nechtělo. Zní to sice absurdně, však jde jen o fotky, nic nevymýšlím, nepíšu, ale není to tak. Musím fotografie nejdřív vybrat, upravit, kvůli kvalitě u nich zjistit rozměry a po jedné je do článku nahrát, změnit u nich velikost a takhle furt dokola. Navíc je na Blogu.cz dost naprd editor pro psaní a v momentě, kdy je fotek a textu hodně, začnu se v článku motat.

Jak jsem už psala v minulém článku nepředstavujte si pod "fotkami" fotografie krajin, pláže a ostatních (běžných věcí na dovolené) ke kochání. Všude jsem jen já, já a já. Výjměčně jídlo nebo já s někým.
Fotek bylo přes 800 a tak si asi každý dokážete představit jak bylo zdlouhavé je projíždět a vybírat ty, které se mi líbí nejvíc.

Na dovolené jsem byla v Itálii, skoro přes dva týdny. Mně by v klidu stačil jeden týden, ale rodiče to viděli jinak. Z domova jsme vyjížděli brzo ráno a na večer přijeli do kempu poblíž Benátek. Tam jsme v bungalovu přespali a ráno vyjeli znovu. Nebylo by to ono, kdyby se něco nestalo. Letos jsem se stala v rodinných vyprávění "Jak bylo na dovolené?" kazičem já. Což je moje premiéra, většinou byl brácha ten, kdo zjistil po osmi v hodinách v autě, že jede v pyžamu, nebo někde něco ztratil.

To bylo takhle. Po noci v kempu jsme pokračovali dál na cestu do hotelu. Asi po třech hodinách jízdy, jsem si chtěla vzít lehčí boty a tak nějak jsem zjistila, že mi chybí taška s botama. (V tomhle jsem hrozný puntíčkář a když někam jedu, beru všechno, co se může hodit. Takže mojí tašku s botama tvořily páry od teplých a letních botasek, přes klínkové boty, žabky všech barev a tvarů, nějaké ty ťapky na pláž - samozřejmě dvoje, jedny černé universální a jedny barevné k plavkám.) Když mi došlo, že jsem si můj přenosný botník "uklidila" pod postel, málem jsem se posrala rozplakala. Museli jsme tedy volat do kempu, aby boty našly. Ano, byli přesně pod tou postelí...

Tátovo nadávání, že jede vlakem domů, občas přerušil brácha, s návrhem, že si pujčím něco od mámy. To nikdy. Za tím něco se totiž skrývají trackové sandále a tomu podobné věci, které kryčí "Hlavně, že jsme pohodlné". Mamka se mnou soucítíla a tak jsme si cestu prodloužili o 6 hodin a jeli zpátky do kempu. Aby to nedopadlo až moc šťastně, zjistili jsme (až na hotelu), že když jsem si šla v kempu pro boty, brácha vystoupil, šel na záchod a cestou mu vypadla peněženka se všema dokladama a penězma. V klidu použitelný scénář pro Millerovi na tripu 2.

Zbytek dovolené byl fajn, až na to, že jsem si pár dní před odejzdem zase něco provedla. Jsem holt šikovná. Chtěla jsem fotku, jak s bráchou skáčeme a spadla při tom nohou na bodlák. Bolelo to a bolet nepřestalo. Celá mi otekla a nemohla jsem skoro chodit. Když jsme přijeli do Čech, jeli jsme hned na pohotovost a chudinku nožičku mi museli umrtvit a skalpelem ty trny dostat ven. Možná to byl osud. Kdyby jsme se tenkrát pro moje boty nevraceli, půjčila bych si v ten osudový den máminy trekovky (zadej si do googlu "trekové boty") a při skákací fotce, bych ten hnusnej a zlej bodlák rozmáčkla. Tomu se říká nezvratný osud.

To by bylo z příběhu Hušákovi na dovolené asi všechno. Snad se Vám fotky budou líbit, mějte se krásně, ahoj ♥

Pár minut před tím, než moje noha okusila středověk.
Vlevo dole, zhruba 5cm od kraje, můžete bodlák vidět v celé své kráse. (Zelený, vysoký, nahoře to má kvítek, aby vypadal nevinně - i když fakt není).



Tatínek říkal, že si mám vybrat malý suvenýr.

Sourozenecká fotka. Přemýšlím, kdo se z nás tváří víc utrpeně :D.



K téhle fotce je docela dobrý příběh. Chtěla jsem zafrajeřit a objednat si pizzu italsky. Takže jsem si vybrala Fantasii - kukuřiče, rucola, mozzarella a prosciutto crudo (což je šunka se špekem). Spustila jsem tedy italsky, že bych poprosila fantasii a místo prosciutto cruda-prosciutto cotto(šunka, která je poživatelná). Servírka (číšnice?) řekla "si" (ano) a ja si s klidem v duši sedla a čekala. A víte co mi přinesli!? Místo devíti kousků jenom šest, bez rukoly a s tou ošklivou šunkou.





Když fotí táta: Zlatý bludišťák tomu, kdo najde černocha. V Itálii jich teda bylo a táta se nemohl zbavit pocitu, že to musí řešit. Pokaždé, i když jsme jeli a uviděli benzínku, kde dva černoši čistili okna, táta šel a začal se jich ptát odkud jsou a jestli mají platné vizum.


Lékárníkův dům. Měl tam být pejsek, ale utekl :(

Upřímně? Až budu mít jednou rodinu, lituju je. Kdykoliv jsme někde byli, moje první otázka byla "Uděláme rodinnou fotku?". A tahle je jediná použitelná. Většina vypadala tak, že v rohu byla moje rozmazaná postava, která nestíhala díky samospoušti. Máma, která má tendenci mrkat na jakkékoliv fotce, pak táta, který nezná úsměv a nakonec brácha. Podle něj je nejlepší fotka ta, kde dělá nějakou nenormální kravinu. Třeba s vytaženýma ponožkama klečí u kašny a prosí o vodu, zařízne si slipy s nápisem friday a vyfotí se v pondělí. Ještě, že jsem tam já, která to celé zachraňuje :D O:).


Tuhle fotku jste mohli vidět u článku 10 důvodů, proč je super být nezadaný. :)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Prostředníková | E-mail | 3. října 2015 v 16:26 | Reagovat

Článek mě fakt pobavil :D Hlavě ta část s botama "že si pujčím něco od mámy. To nikdy. Za tím něco se totiž skrývají trackové sandále a tomu podobné věci, které kryčí "Hlavně, že jsme pohodlné" :-D  :-D A fotky jsou krásné ;-)

2 Melissa | Web | 3. října 2015 v 20:06 | Reagovat

Teda vy jste veselá rodinka...Samý malér,nesmějící se tatínek,brácha jako rádo-by vtipálek a mamminka,aby se bála,že zase mrkne...:)Ty máš vážně "veselé"zážitky!Itálie je nádherná,ale s tvými zážitky se skoro nedivím,že by ti stačil jenom týden.Jinak na fotkách ti to sluší a to je hlavní:) :-P

3 Maruška H. | E-mail | Web | 3. října 2015 v 20:36 | Reagovat

[2]: To byl jejich popis co se týče fotek, jinak to tak hrozné není :D :-) Děkuju moc

[1]: To jsem ráda, že ses pobavila :D Děkuju :-)

4 Lenuš | Web | 4. října 2015 v 11:04 | Reagovat

Na příběh bodláku už asi jentak nezapomenu, ale zapomenutý boty v kempu jsou taky dobrý :D

5 Teri | Web | 4. října 2015 v 18:06 | Reagovat

Máš skvělý blog! A není to tak že chci získat návštěvnost na svůj blog ale opravdu se mi tvůj blog zalíbil!

6 Maruška H. | E-mail | Web | 4. října 2015 v 18:09 | Reagovat

[4]: Přitom, jak už jsem psala v článku, kdybych se pro ty boty do kempu nevracela, neskáču v sandálkách na louce a nikdy by se mi to nestalo!  :D

[5]: Děkuju moc :-)

7 Eliška | Web | 6. října 2015 v 14:06 | Reagovat

uplně je mi smutno z těch fotek, chci zpátky lééto :-D máš krásnou postavu, moc ti to sluší :-)

8 Maruška H. | E-mail | Web | 6. října 2015 v 15:16 | Reagovat

[7]: Děkuju moc :-)

9 M. | 6. října 2015 v 22:46 | Reagovat

och, ty tvoje výstavní kozinky, to je fakt něco :D luxus děvče, luxus ♥ ♥ ♥ tvůj příští chlapec bude mít velké štěstí :D

(pardon za mírně lascivní komentář, ale nemohl jsem si pomoct :D pokud tě unavuje, jak jsou všichni kluci posedlý tvýma prsama, nemůžeš se divit :D to se prostě nedá :D ááá, vážně ses tvým rodičům povedla :D)

10 Joina | Web | 11. října 2015 v 9:15 | Reagovat

Foto články zbožňuji. Koukám, že sis to v Itálii užila. Já se tam už chystám 2 roky a ještě se mi tam nepoštěstilo jét.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama