Jak jsem zakopla o Romea.

13. listopadu 2015 v 15:38 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Jsou chvíle, kdy lituji, že se můj blog stal veřejným všem mým kamarádům, rodičům, lidem ze školy i okolí. Občas bych si opravdu přála, aby mé články nečetl nikdo koho znám. Musím sI hlídat, co píšu, o kom píšu, abych se nikoho nedotkla a celkem i mé soukromí, protože vystupuji pod mým pravým jménem. Dostává mě to do situace, kdy do článku nemohu dát maximum. Chtěla bych se vypsat ze všech pocitů, které mám v hlavě. Podělit se s vámi o zážitky, které se mi dějí, ale nemůžu. Stačí jedno slovo, narážka, nebo jméno a všichni moji kamarádi, spolužáci, ba i ti rodiče, by věděli, o kom píšu.

Je to i případ dnešního článku. Dlouho jsem nepsala žádné vyprávění o klucích z mého života. Jednak mi docházejí kluci :D a hlavně nemohu psát takhle veřejně plno věcí, které se mi staly (jak jsem psala v úvodu).

Tenhle měsíc je to ovšem rok, kdy jsem se seznámila s jedním klukem. Budeme mu říkat… "On". Nebudu zveřejňovat jméno, nechci riskovat, že můj blog pořád čte a pozná se... Jestli ano? Předem máš moje velké "promiň".

Seznámili jsme se na školním výletě. Má cenu vůbec psát, že byl blonďák? :D. Měl něco do sebe. Nebyl to Ken z plakátu, ale už od pohledu jsem věděla, že má kromě velkého charisma i velké srdce.



Sladké a nevinné začátky.

To období, kdy se dva navzájem oťukávají, kdy jsou v tom obláčku nevědomosti, zda je zájem opětovaný i z druhé strany, je nejkrásnější. Člověku udělají radost ty nejmenší maličkosti a vlastně neví, co bude. Ví jen jedno, že ho čeká plno nádherných vzpomínek, právě s tou osobou. Časem už všechny první věci zmizí a stane se z toho vztah se vším všudy. Proto vždycky ráda vzpomínám na to, jak jsem se se kterým klukem začala seznamovat :) . Než mi zlomil srdíčko. Nebo v tomhle případě já jemu…

Když jsem přijela ze školního výletu domů, začali jsme si hned psát. Propsali jsme si dny i noci a v podstatě celé Vánoční prázdniny. Ale to předbíhám.
Byla tu taková malinká věc. Byl zadaný. Už zhruba dva roky a tak jsem se jim nechtěla do vztahu nijak plést. Ale on mi psal, bavil se se mnou a hodně jsme si rozumněli. Tak proč ne.

Se svojí holkou už nebyl šťastný. Mockrát mi říkal, jak se s ní chtěl rozejít, ale nedokázal to. Vždycky mu jí začalo být hrozně líto a vrátil se k ní.

Pamatuju si, jak jsem byla na kamarádově oslavě a zásluhou dobré nálady (vy víte, jak to myslím!:D), jsem mu v podstatě napsala, že se mi už od začátku hrozně líbil. Opravdu jsem se divila, když byl překvapený. Přišlo mi, že jsem absolutně průhledná a je mu jasný, že je pro mě víc, než kamarád.

Od té doby se všechno hrozně rychle změnilo. Možná mu to, že se mi líbí, dodalo odvahu a konečně se dokázal se svojí přítelkyní rozejít. Takže byl nezadaný. A měl o mě zájem. Proč to tedy nevyšlo?

Rande jako z pohádky?

Do teď s úsměvem vzpomínám, jak mě pozval na první rande. Do kina. Zeptal se, jestli mám ráda Hunger Games. Ne, nemám! Jestli je nějaký film, který opravdu nemusím, tak jsou to právě Hunger games. Trochu jsem ale tušila, kam tím směřuje a tak jsem řekla, že mám :D. Pak přišla předvídatelná otázka, jestli bych s ním nechtěla jít na třetí díl. Souhlasila jsem.

Teda povím Vám, že takhle hezky, se ke mně do té doby snad nikdo nechoval. Nejen, že koupil předem lístky, také si půjčil auto a přijel pro mě až k baráku. Po kině jsme se procházeli (chtěl si sednout do kavárny, ale nechtěla nechtěla jsem, aby za mě zase platil. Tak jsem to utáhla na to, že se chci projít. -Jen aby jste si nemysleli, že mě v zimě nutil být venku :D). A pak mě znovu odvezl až domů. Při loučení mi dal dárek. Malého Sněhuláčka. Pár dní zpátky jsem mu říkala, jak mi je líto, že nedostanu pod Stromeček žádné dárky a tak mi chtěl udělat radost. No není to sladký, holky?

Bílý domeček, dvě děti a pes.

Mám celkem špatnou vlastnost. Díky ní jsem nikdy nepoznala, jaké to je mít vztah. Jak to mezi mnou a nějakým klukem začne být vážné, vyděsí mě to. Jsem jak plaché zvíře. Kluk na mě musí pomalu a nesmí mě do ničeho tlačit. Vztah rozhodně chci, ale asi potřebuju kvanta času, než tomu novému způsobu života propadnu.

A to byl u něj největší problém. Dával mi jasně najevo, že je do mě poblázněný. A to jsem nechtěla. Už to najednou nebyl on- zadaný a nedostupný, kterého jsem mohla dobývat. Přišla jsem si jak manželka, která má nalinkovanou celou budoucnost. A začalo to být horší…

Každé, každičké ráno jsem od něj měla zprávu "Ahoj, jak ses vyspinkala? :-*". Ani se mi nechtělo vstávat, když jsem věděla, co mě čeká. Přišel s tím, že mě chce vídat častěji. Nejlépe pondělí, středa, pátek + o víkendu můžu mít čas pro sebe. To se mi vůbec nelíbilo. Jsem samotářka a ráda trávím čas sama se sebou. Dokonce mi napsal básničku. A o Silvestra mi zavolal a vyznal lásku… Je to opravdu romantické. Já vím. Ale někam se ty moje prvotní city vytratily. Najednou jsem k němu nic necítila a vyloženě jsem se nutila, aby se u mě ta láska zase zapnula. Ale nic. Chtěla jsem utéct. Vymazat ho ze života. A být zase jenom já a moje myšlenky.

Mamka mi říkala, že jsem hloupá. Tak hodný kluk a já o něj nemám zájem. Taky mě to štvalo. Ale co jsem mohla dělat. Být s ním jenom proto, že mi ho je líto? To bych vůči sobě udělat nemohla. Slíbila jsem si, že to zkusím vydržet a třeba se do něj zamiluju…

Maruška - lamačka srdcí.

Uběhlo pár týdnů a nic se nezměnilo. Netuším, jak to mezi námi bral. Byl do mě opravdu zamilovaný, ale já ne. Den ode dne mi bylo hůř, protože jsem jednak trápila jeho a i sebe.

Přišla jsem si jako hrozná mrcha. V podstatě se díky mně rozešel se svojí přítelkyní, zaplatil mi kino, i další rande, platil si benzín, aby pro mě mohl přijet a ještě mi dal dárek. Bože, jsem zlatokopka a ještě bezcitná... Nejdřív mu dávám naděje a pak se moje city obrátí o 180 stupňů. Ale nešlo to jinak. Přišlo mi, že místo toho, aby se mi ty city vracely, se mi den ode dne líbil míň a míň. Přišla jsem si jako ve vězení. Furt jsem měla sevřený žaludek a musela na to myslet. Už jsem nemohla. Musela jsem to něco mezi námi ukončit.

Asi jsem čekala, že mu napíšu, co cítím, příjme to a už si psát, ani vídat nebudeme. Nikdy. Ale on mě nepochopil. Já nepotřebuju čas, já potřebuju skončit tuhle zamotaninu! Bylo to opravdu smutný. Trápil se kvůli mně a já se trápila kvůli tomu, že mu takhle ubližuju. Bylo na něm vidět, že nechápe, co jsem tím chtěla říct a tak jsem musela být konkrétnější a drsnější, aby alespoň z části pochopil, že se z toho všeho trápím. Bylo to hrozný. Přesně jsem věděla, jak se cítí. Však kolikrát mě už kluk ublížil. Tentokrát jsem ale já byla na té straně lamačky srdcí.

Po pár dnech vysvětlování, že "jsem se ráno nevzbudila a moje pocity se opravdu zázračně nezměnily" jsem byla konečně zase volná. Mohla jsem dýchat a ten pocit sevřeného žaludku zmizel. Nevím, možná jsem právě díky němu zjistila, že jsem ještě nikdy zamilovaná nebyla. Že ten cit, co jsem měla k mým bývalým láskám, byl jen chtíč po tom, co nemůžu mít.

Všechno zlé, je ale k něčemu dobré a každý člověk v našem životě, je z nějakého důvodu. Já se poučila a navíc mám v životě skvělého kamaráda :).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Obdivovatelka1577 | E-mail | 13. listopadu 2015 v 16:00 | Reagovat

Ahoj Maruško,
vážně uplně žeru tvé články, zaujam ně jeden kluk,jak jsi ho měli tehdy v jednom z tvých článků... jmenoval se Ondra.
Myslím že ten je uplně perfektní a každá holka by s ním chtěla být. Každý kluk by chtěl být jím.
Toho si važ ! :)
Obdivovatelka1577

2 Maruška H. | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 16:06 | Reagovat

Ty si trapák Ondro :D :D. Nekaž mi tu článek a běž si balit holky jinam :-( !

Ps: Příště nezadávej email, prozradil tě 8-)

3 Natálie | E-mail | 13. listopadu 2015 v 16:16 | Reagovat

Skvělý článek, takový mě na tvým blogu baví nejvíc :-)

4 Adam | 13. listopadu 2015 v 16:31 | Reagovat

Maruško takhle ale vztah nikdy mit nebudeš. Chápu ze nebudeš s někym kdo se ti nelíbí ale po tom co ti tenhle kluk udělal a jeste kdyz se kvůli tobe rozešel s holkou kdyz jsi ho proste chtela. Co chces vic? Nečekej na žádnýho prince protoze nezijes v pohádce to si uvědom konecne :-) mozna ze to píšu agresivně ale je to můj názor tak se nezlob :-)

5 Maruška H. | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 16:39 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :-)

[4]: Všechno si uvědomuju, ale prostě jsem do něj nebyla zamilovaná. Už jsem pak nic necítila a akorát se trápila. To nevadí, nezlobím se :-) . Vím to, i jsem v článku psala, že jsem tomu dala čas, ale holt nemůžu s někým začít chodit, když k němu nic necítím :-)

6 Adam | 13. listopadu 2015 v 16:43 | Reagovat

Teď ale rekni ty.. Co musí kluk jeste udělat aby jsi se do nej zamilovala? :-D

7 Maruška H. | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 16:51 | Reagovat

[6]: To není není o tom "co kluk udělá". Prostě to přijde samo a zrovna tady byl problém, že se ke mě choval moc hrrr. Jako, když už spolu chodíme a já asi potřebuju víc času, než se pustím do vážného vztahu.

8 Adam | 13. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

Tak hodne štěstí v hledání :-) ale aby jsi nečekala moc dlouho.. Zivot je strasne kratkej :-)

9 Al. | Web | 13. listopadu 2015 v 21:48 | Reagovat

Tyhle tvoje články o klucích jsou stejně nej :D :).
Jsem ráda, že nejsem jediná, které trvá dlouho, než se objeví ten pocit zamilovanosti (eh, naposledy to bylo tak 4 nebo 5 měsíců :D ale zase trvá už skoro 5 let).

Přeju ti, aby si tě ten vyvolený brzo našel :) Někdy je lepší přestat hledat a on se objeví :)

10 Maruška H. | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 22:16 | Reagovat

[9]: Děkuju moc! :))
Já to mám zvláštní. Nejdřív se do kluka hned zblázním a jak to začne být vážné, úplně se ty růžové brýle a motýlci v břiše vytratí :-(  Není mi souzené mít vztah

11 Lamič | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 10:14 | Reagovat

Jak z několika vyměněných emailů víš, nějaký čas tvoje články sleduji. Píšeš fakt velmi čtivě a i když je tohle primárně holčičí blog, baví mě to číst.

Můj názor je, že ten kluk udělal chybu v situaci, kdy začal až moc tlačit na pilu. Pokud jsi samotářka a on má potřebu ti pořád brát tvůj čas, je normální, že se ti to nelíbí. Stává se z něj pak koule na noze. Osobně to mám podobně nastaveno :)

Myslím si, že tam byla trochu chybka v komunikaci, kdy jsi mu měla normálně vysvětlit, že chceš mít i čas pro sebe. Nebýt svázaná. Z kontextu myslím, že by to určitě akceptoval. Třeba jsi mu to sama i řekla, ale z článku jsem to úplně nevyčetl.

Podle mě si (a teď se prosím neuraž) typologicky blbě vybíráš možného partnera. Můj názor je, že by k tobě pasoval kluk, který je tak trochu svině, jakkoliv blbě to zní. Aby se ti maximálně a galantně věnoval, pokud spolu máte trávit čas. Ale zároveň jsi měla pocit, že o jeho zájem musíš sama trochu bojovat s vědomím, že ho nemáš jistého. Nemít to na vše na stříbrném podnose, aniž bys hnula prstem. S vědomím, že má on sám vlastní zajímavý život a nepotřebuje jen žít ten tvůj. Samozřejmě se mohu mýlit, neznáme se tak dobře.

Každopádně děkuji za inspiraci pro můj příští článek, který po přečtení tvého textu určitě věnuji vztahům. :)

12 Maruška H. | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 15:46 | Reagovat

Děkuju za vyčerpávající komentář. Máš naprostou pravdu :-) .Asi jsem chtěla být nejdřív jen kamarádka, bez ničeho vážného.

S tím potencionálním partnerem máš naprostou pravdu! Až mě to děsí :D Přesně si to popsal :-) . "Aby se ti maximálně a galantně věnoval, pokud spolu máte trávit čas. Ale zároveň jsi měla pocit, že o jeho zájem musíš sama trochu bojovat s vědomím, že ho nemáš jistého"-

I já děkuji :-)

13 Melissa | Web | 15. listopadu 2015 v 0:58 | Reagovat

Skvělý článek.Takhle to prostě někdy chodí.Jak začne kluk na holku v něčem moc tlačit,dávat jí nějaká ultimáta  a určovat jí,kdy má co dělat,tak to není dobré.Platí to samozřejmě i v opačném případě.Každý člověk,i když je ve vztahu,potřebuje svoji volnost a určité soukromí a pokud to nemá,je to většinou začátek konce. ???

14 Lamič | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:35 | Reagovat

[12]:Tak mi to nakonec nedalo a sepsal jsem takovou menší reakci na ten tvůj článek. Pokud máš zájem, mrkni níže :)

http://www.lamic.cz/2015/11/nechces-dostat-kopacky-tak-se-nechovej.html

15 zpravar | Web | 17. listopadu 2015 v 22:25 | Reagovat

Z pohledu kluka po precteni clanku vyvstava par otazek: Jak ma kluk balit holku, kdyz se spolu nevidaji? Chapu, ze kdyz pise kazdy den, zacne to byt otravne a souhlas, je to otravne. Ale kde je ta hranice? Videt se jednou za tyden, za mesic? Z ceho pak ale budovat vaznejsi vztah?
Podle me, to, ze kluk zaplati jidlo, kino, nebo jiny vstupy nebo piti, je normalni a holka by to nemela brat tak, ze je zlatokopka. Pokud nechce, aby to zq ni zatahl, tak to ma proste rict a on to musi akceptovat. Zlatokopka bys byla v pripade, ze si rikas treba o nejake drahe darky. Ve tvem pripade to ale tak neni. A co se tyce jeho, osovne nechapu, jak si nekdo muze zacit s jinou holkou, aniz by predem ukoncil vzah, ktery ma. Je to nefer vuci oboum holkam. Jedna ma pak vycitky, ze ho prebrala, druha ma zlomene srdce, ze ji kvuli ni opustil. A co je hlavni, uprimnost. Uz na zacatku jsi mu lhala, ze mas rada HG. To priste nedelej a navrhni jiny film, nebo aktivitu, hlavne ale musis rict, co mas a nemas rada. Podle toho se pak dotycny musi zaridit, aby te priste nezval na to samy, nebo podobny a pak by byl akorat prekvapenej, kdyz by zjistil, ze to nemas rada, a treba by to bral i jako vyhozene penize za neco, co se ti ani nelibi. Tot muj nazor :)

16 allys-cook | Web | 19. listopadu 2015 v 11:44 | Reagovat

Jsem ráda, že o mém blogu lidi z mého okolí nevědí :D alespoň rodiče neví, zbytek mě nezajímá. jelikož se bavím s klukama, nemají potřebu hledat nějaké blogy na netu :D

Článek je hezky napsaný. Přesně jak říkáš to co ti psal v smsce jsem příteli zakázala se mě na to po ránu ptát :D asi jsem divná ale tyhle otázky nenávidím!
my jsme spolu rok a je to tak nějak ze zvyku už asi, záleží nám na sobě ale už to není takové jako na začátku =)

17 Kerr | Web | 20. listopadu 2015 v 23:38 | Reagovat

Hele takhle, já bych třeba ani do toho kina nešla s klukem, ke kterýmu nic necítím, protože by mi bylo jasný, o co mu jde :D

18 AEW | 28. února 2016 v 20:42 | Reagovat

Ten strach znám, to, jak máš nejdřív naprosto dokonalý pocit a líbí se ti být s ním a potom je to vzájemné a všechno to nadšení opadne (už párkrát mě to vyděsilo a ani chodit jsme spolu nezačali), ale píšeš hezky (tak jako lidsky)...

19 Christyne | Web | 31. března 2016 v 22:30 | Reagovat

Ahoj ... náhodou jsem objevia tvůj blog a máš bezva články :-D ... Teďka za večer jsem zhltla snad všechny o klucích a musím říct že sem ráda že nejsem sama taková- taky mam ráda svůj klid a nesnášim když mě někdo furt uhání a píše mi a tak ... uff :-D Uplně tě chápu :-D

20 Jana | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 20:07 | Reagovat

Vy jste zůstali přátelé? Waaw! Závidím ti to! Tento pocit znám a vůbec nezávidím lidem, že jej zažívají a že city jsou takové bestie ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama