Jak šel čas s blogem.

16. ledna 2016 v 14:32 | Maruška H. |  Vše kolem mého blogu.
Určitě to zná každý, kdo měl kdy blog, nebo nějaké stránky. Tedy, alespoň já to tak měla vždycky. Založila jsem si nový blog, pár dnů přidávala každý den X tisíc článků o hrozných zbytečnostech, pak mě omrzel a šla jsem založit další. Většinou o blbostech, jako moje oblíbené filmy, můj pes a nebo si vzpomínám, že jsem milovala 5 angels. (Hele, tyhle stránky osmileté Marušky ještě nezrušily 5angelss.wbs.cz :D ). Už si vůbec nevzpomínám, kde tyhle moje random blogísky skončily.

Když jsem se tedy rozhodla vyspět (tleskám), přešla jsem na úplně jinou doménu a začala psát články - jak jinak, než o kravinách. V tu dobu jsem žrala Mersmerize a asi jsem se kapičku opičila a založila si blog Marymeer. Je mi trochu trapně, přiznávám. První článek je adaptace na film o úzkostlivých poruchách a dole, hmm, článek o levanduli. Teda, ještě že jsem jako mladá takhle studovala!..

A dostáváme se do Éry Blogu.cz. S mojí nejlepší kamarádkou Míšou, jsme obdivovaly jednu blogerku a usmyslely si, že se z nás také stanou slavné blogerky. Nevím, jestli jsme si udělaly vlastní trend, ale přišlo nám hrozně frajerské mít jméno složené ze tří spatlanin. Už si asi říkáte, proč to Molly Heddy Law, co? Ale ono to má ještě hlubší kořeny. Před tímto blogem jsem se totiž jmenovala Natally Emm Medisson. Tyjo, já mám identit!. (Míša byla Mikayla Linkys Zoo, promiň Míšo ♥) Každopádně, i přesto, že jsem z blogu odstranila půlku článků a desing, přikládám odkaz na můj starý blog.
Blog Natally Em... ne, už to psát nebudu, stydím se, mi vydržel 4 dny! Nevím proč jsem ho zrušila, asi se mi nelíbil název. Překvapivě. No jo, ale korunu jsem tomu nasadila, když jsem si založila nový blog s aktuálním názvem Molly Heddy Law.



Jak název vzniknul? Na to si dokonce pamatuji. Chtěla jsem začínající písmeno na M, jako Maruška, druhé na H jako moje příjmení a to třetí? Asi pro dodání supersíly? Nevím. Molly jsem znala jednu holku a moc se mi tohle jméno líbilo, tak jsem si ho přivlastnila. Heddy... No to netuším. Zní mi to jako Teddy Bear (plyšový medvídek) jen s H. A Law? Přiznám se, že to mělo být love. Love se přeci vyslovuje [lav] a z frajeřiny jsem si jednoduché v změnila na dvojité. Že je Law [ló] anglické slovo zákon, jsem se dozvěděla až o pár let dopředu...
Co k tomu dodat.. Bohužel adresa blogu změnit nejde a je mi až moc líto starších článků, abych si zakládala nový.


Roční pauza

Je tedy co říct, že mi blog vydržel déle, než 4 dny. Založila jsem ho v roce 2011 a funguje do teď. Né vždy tomu ale tak bylo. Pamatuji si, že jsem strašně přemýšlela co udělám s blogem, až půjdu na střední. Nechtěla jsem, aby si ze mě nekdo dělal srandu. Prostě čistý štít. A tak jsem blogovat přestala. No, i tak na blog dost spolužáků přišlo...

Když jsem byla v únoru 2015 nemocná a neměla do čeho hrábnout, projížděla jsem si staré články a začalo mi psaní hrozně chybět. I z té vnitřní stránky. Já dokážu přemýšlet opravdu nad vším. Třeba si o tělák začnu počítat, kolik se musí odehrát zápasů, aby každý hrál s každým, nebo jdu po ulici a začnu si představovat jak by to vypadalo, kdyby se najednou udělala propast a tekla by láva... No, prostě já no :D. Takhle přemýšlím i nad každodenníma věcma (moje slavné teorie o náplasti, tričkách a tak dále).

A to se mi práve na blogu hrozně líbí. Můžu psát o čemkoliv, co mě zrovna napadne.
Takový hezký pocit, že můžu něco říct světu, nedusit to jen v sobě, ale poslat tu myšlenku dál a kdo bude chtít, tak si článek přečte. Ale ne tím způsobem, jako když něco napíšu kamarádce/kamarádovi, on to projede očima a odepíše smajlíkem. Vím, že když někdo článek čte, tak ho čte doopravdy a dobrovolně. Jednoduše si ho přečíst chce a je pak strašně hezké vědět, že mě třeba někdo pochopil (i když je to občas těžké, uznávám), nebo zažívá to stejné.


A tak jsem se 7.února 2015 vrátila na blogovou scénu.

Z Molly Heddy Law na Marušku H.

Během těch pár měsíců, co jsem začala znovu blogovat, se všechno hrozně rychle změnilo. Vlastně od května jsem zažila úspěchů, kterých jsem nedokázala, ani za těch X let blogování. Jednak se můj článek dostal na titulní stranu, byla jsem oslovena Standou z Blogu.cz na rozhovor, dostala jsem se do finále Miss Blogerka a celkově mi přišlo, že jsem získala hodně nových čtenářů.

Čím to bylo? Rozhodně tím, že jsem začala psát více jako já a také o tom, co mě opravdu baví - o klucích, lásce a ostatních problémech nás, beznadějných romantiků. Jasně, miluju kosmetiku, módu, líčení, ale takových blogů je už milion. A články o recenzích kosmetiky? Nevím, nevím... to jsou takové trochu pasivní texty. Ale neříkám, že se recenzím a článkům z toho dívčího soudku úplně vyhýbám, to ne. Naopak. Mám teď připraveno spoustu věcí, které bych Vám chtěla ukázat. Jednak krásné šaty na ples, rtěnku, kabelku a úžasný olej na vlasy. Už by to jen chtělo mít čas. Můj program za poslední dva týdny je vstát, přežít školu, jít na doučko, ještě se učit a jít spát. Dokola a dokola.

Co mi udělalo obrovskou radost bylo, když mi během tří! dnů, napsaly dvě čtenářky a Lamič. Snad nebude vadit, když zprávy zveřejním. Je totiž strašně potěšující vidět, že někdo tu práci na blogu ocení. To se pak píše skoro samo! :)

:')



Článek Lamiče si můžete přečíst zde .

Maruška vyzpovídala autorku blogu Maruška H!
(Aneb když se nikdo neptá, tak se zeptám sama!)


Ahoj Maruško H., Tvůj blog čtu moc ráda. Mohla bych se tě zeptat na pár otázek, které by určitě zajímaly i tvé čtenáře? :)
Ahoj, Maruško. Jasně, že můžeš :). Budu jen ráda!

Co je podle tebe největší faux-pas blogu?
Asi nejhorší, co opravdu nemůžu vystát, je komentování za účelem získat co nejvíce komentářů na svůj blog. Někdo prostě stráví hodiny tím, že obchází blogy a píše komentáře úplně mimo. Ani si článek nepřečte, ale jen napíše "Hezký článek." nebo ještě dodá, abych se mrkla na ten jeho. Většina blogerek chce mít pod článek milion komentářů a tak většinou na tyhle výstřely do tmy reagují a komentář oplatí. Ale to já fakt dělat nehodlám. Když mám vyloženě nutkání, svůj názor vyjádřít, tak klidně, ale jinak radši nebudu mít žádné komentáře než 30 umělých.

Jak dosáhnout kvalitního a zajímavého blogu?
Je to jako s klukama, i když se říká, že na vzhledu nezáleží, ve finále zjistíte, že docela ano. Určitě je důležitý první dojem - pěkný vzhled, čitelný text, přehledné články. To čtenáře více zaujme a zůstane na blogu déle. Samozřejmě, záleží i na tom co má (kluk) blog uvnitř. Články musí mít poutavý název, zajímavý obsah a na čem si fakt zakládám, jsou vlastní fotky. Příjde mi to taková třešnička na dortu. Celý článek dostane jiný rozměr, když čtenář vidí, že i fotka je vtyvořená autorem. Samozřejmě, né vždy jde fotku k danému tématu pořídit. I mě se občas stane, že použiji stažený obrázek, ale jinak se snažím fotit vlastní fotky.

Budeš někdy točit videa?
Tyjo, na to se mě ptá dost lidí. Ale točit nechci. Většinou mi totiž příjde trapné, když se někdo snaží hrát na rádoby Youtuberku a ve finále se akorát ztrapňuje.

Ví o blogu rodiče?
Bohužel. Táta už dlouho a mamka jen ví, že občas jedu na nějaké akce, nebo mi příjde balíček, nebo vidí, píšu. Řekla bych ale, že vlastně ani neví, co znamená mít blog :D. Dost mě to štve. Nemůžu psát například ty články o klucích tolik pikantní, protože by mě pak asi vydědili :D.

A co spolužáci? Koukala jsem, že máš Facebook stránku a často sdílíš věci kolem blogu i na Instagramu. Určitě si toho museli všimnout, ne?
O blogu vědělo hodně lidí už před tím "návratem". Ale je fakt, že od té doby, co jsem se zviditelnila i na sociálních sítích, ví o blogu více a více lidí. Třeba jsem šla ve škole na záchod a jedna holka mi povídá, že mám dobrý blog. To potěší slyšet, ale má to i stinné stránky, kdy lituji, že nejsem v anonymitě. Třeba, když mi někdo vyfotí na Snap, jak čte můj článek, nebo mi osobně něco k článku řekne. To mi je tak trochu trapně, když si uvědomím, že četl třeba ty mé textíky o bývalých láskách. Nemůžu ani na 100% psát, co si v životě zažívám, protože blog čtou lidi ze třídy, ze školy, mí kamarádi, rodiče a to prostě kolikrát nejde.

Často ti lidé vytýkají, že publikuješ články za hrozně dlouhou dobu, čím to je?
Ten, kdo nikdy neměl blog, si nedovede představit, co znamená napsat článek. I když čtenářům může připadat, že jde jen o to, sednou si k počítači a během půl hoďky něco napsat. Haha, to ani zdaleka. Například tento článek mi zabral 3 dny + asi hodinu na focení a upravování fotek. A co teprve články, kdy píšu o nějakých těch úvahách v milostném životě. To mi jednou dokonce zabralo měsíc. Každý den jsem přidala pár vět a furt článek upravovala. Takže pro mě je spíš úspěch, vydat článek jen za týden :D

Děkuji moc za odpovědi, přeju hodně úspěchlů a ať u blogu ještě pár let vydržíš! :)
I já moc děkuji za rozhovor, Maruško :)

Designy.

Na závěr můžete vidět pár mých starých designů. Což byl vlastně primární účel tohoto článku, který mi vnuknul Lamič. Nakonec jsem to ale pojmula tak nějak od úplných kořenů blogování. Bohužel screenshoty celé stránky nikde nemám, ale vyštrachala jsem staré hlavičky designu.

Nikdy mi vzhledy nešly dělat. Jednou za rok dostanu myšlenku a něco vytvořím, ale jinak je to se mnou fakt špatný :D. Ale zrovna nedávno jsem měla ve škole odevzdat na programování pololetní práci - stránky, napsané v html a celkem se mi ten vzhled povedl, tak ho mooožná trochu poupravím a dám na blog. Ale nevím, nevím, nějak se mi nechce vzdát puntíků :/.

Design lvl. malování.


Fakt nádhera no.

Tenhle design jsem měla hrozně ráda, škoda, že nemám screenshot celé stránky. Nahoře bylo toto záhlaví a růžový pruh se furt opakoval.

V tu dobu jsem z tohoto desingu byla nadšená, ale ted se mi už vůůůbec nelíbí.

Trochu upgrade, když jsem se vrátila k blogování. Nakonec jsem ale design udělala úplně nový ↓



PS : Chcete říct tajemství na konec? Fotka na začátku, u notebooku, byla focená ve dvě ráno, v noci z pátku na sobotu a protože jsem už neměla hlad, hodila jsem do misky pomeranč, jen aby fotka vypadala lépe. Jinak pomeranče vůbec nejím. To je odhalení, co!?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al. | Web | 16. ledna 2016 v 16:59 | Reagovat

Myslím, že snad každý si prošel tím obdobím, kdy měl blog o nějaké celebritě :D.

Já hrozně obdivuju lidi, kteří dokážou vést blog o svých soukromých věcech a nevystupovat anonymně. Kdysi jsem to tak měla a kamarádka na mě narazila. V ten moment mi došlo, že nechci, aby někdo z mého okolí věděl, že mám blog. Můžu takhle psát daleko otevřeněji. Snažím se přidávat co nejméně fotek, které by mému okolí napověděly, že to já jsem autor oněch slátanin :D.

Jo, neodpustím si - je to design, ne desing :D (nevím, proč to všichni pořád píšou takhle špatně :D).

Na závěr - když člověk srovná články na tvých dřívějších blozích a teď, ušla jsi obrovský kus cesty :). Přeji, ať se ti v blogovém světě daří i nadále :)

2 Maruška H. | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 17:01 | Reagovat

[1]: Taky s tím mám často problém a nejradši bych si zalezla pod nějakou anonymní přezdívku :)

Opravdu? O_O Já si celý život myslela, že to je desing . Děkuju za upozornění! :-)

3 NikaV | Web | 16. ledna 2016 v 19:13 | Reagovat

Reklama od Lamiče byla úspěšná. Díky ní jsem teď tady a díky ní tvůj blog přibyl na bloglovin.com mezi blogy, které sleduji.

4 Maruška H. | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 19:15 | Reagovat

[3]: To ale nebyla žádná domluvená reklama, kvůli zvýšení návštěvnosti nebo tak :).

To mě těší, děkuji :-)

5 Adam | 17. ledna 2016 v 2:54 | Reagovat

Vis co ti musim rict? Ze kdyz mam spatnou náladu,tak tvůj blog je takový odreagování co mi vzdycky zlepší náladu :-) jsi fakt úžasná,hezká a jediná! blogerka co čtu :-) jo a kdyby jsi neměla nejakej nápad na článek tak uz dlouho nebylo Vaříme s Mauštou u toho jsem se vzdycky zasmál :-D a bud´ hlavne taková jaka furt jsi protoze jsi snad takhle jedina normální holka z Kladna a okolí :-)

6 Lamič | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 22:28 | Reagovat

Ty kráso, tak to je fakt brutální změna oproti začátkům. Za sebe mi současný design přijde s ohledem na tématiku blogu nejideálnější.

Osobně bych snad jen to info o tobě jako autorce, které máš vlevo nahoře, přepsal do normálního textového bloku (jestli to u blog.cz jde) a neměl to v obrázku. Pokud se nepletu, tak vyhledávací programy text vepsaný v obrázku zatím nejsou schopny přečíst a zbytečně si tak snižuješ klíčová slova pro vyhledávače.

Jinak sdílím obdiv psát takhle otevřeně s tím, že nejsi anonymní. Mně stačí, když píši pod vlastním jménem články pro jiný web a jsem z toho hrozně nesvůj :))

7 Lamič | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 22:30 | Reagovat

[3]:Pošli pár stovek na účet a nějak se na reklamě dohodneme :-p

Maruška by se o tom článku ani nedozvěděla, ale bylo mi blbý si jen tak brát osobní fotky od blogerek a neoptat se na svolení mno.

8 Maruška H. | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 23:01 | Reagovat

[5]: Děkuju hrozně moc :-)! To je pro mě pocta, že jediná! :) No to je pravda, vidíš :D . I když, po tom co jsem přesolila polevku, me mama do kuchyně moc nepouští, ale něco určitě vymyslím :-? . Děkuju moc :-)

9 Maruška H. | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 23:06 | Reagovat

[6]:I mě to tak připadá :)

No vidíš, to mě ani nenapadlo. Už ani nevím, proč to je v obrázku. Možná se mi líbilo písmo, nevím. To určitě změním, děkuju za radu :-)

Občas sama sebe obdivuji, ale pořád je to v podstatě nic.Je toho mnohem víc, co se mi děje v životě, ale kvůli neanonymitě, to nemohu napsat. Nejradši bych na blogu udělala seriál článků a v každém psala o klukovi, se kterým jsem měla (bohužel) tu čest se setkat a prostě to podat tím způsobem, něco jako Sex ve měste,určitě mi rozumíš :). Bohužel to nejde, nebo alespon né tak, abych to napsala 100% podle pravdy.. Třeba jednou :-)

[7]: :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama