Když je rande jeden velký trapas.

28. února 2016 v 19:04 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
S časem jsem se naučila, že když něco chci, musím si za tím jít. A tak je to i s láskou. Těžko se jen ze psaní, lajkování fotek a "sem-tam" pozdravení, může vyvinout vážný vztah, když pro to nic neuděláte. A hned prvním krokem je samozřejmě kývnutí/pozvání na rande. Vsadím se, že už jsem snad v každém článku zmínila, jak nejsem randící typ. A pro ty, kteří jsou na mém blogu prvně: Ve zkratce, nemám to ráda, akorát se kvůli tomu zbytečně stresuji a rande mi přijde jak pohovor o tom, zda jsem pro kluka dost dobrá. No jo, ale ta moje představa o tom, že půjdu po ulici, vrazím do kluka a oba se do sebe zamilujeme, za poslední měsíce nějak praskla. Je to blbost. A dávám to za vinu romantickým filmům! (Žaluju vás, producenti filmů, jako Zápisník jedné lásky, Nekonečná láska, Lásky čas a tak dál!.)

Samozřejmě, že i přes můj strach ze schůzek, jsem pár rande (pár randětí?) absolvovala. (Bože, absolvovala, to zní jak nějaké povinné školení.) Ono je na jednu stranu fajn, sejít se s klukem, se kterým je vám dobře. Hlavně, jak jinak poznat někoho nového, když svůj čas trávím akorát ve škole a doma? Ale na druhou stranu.. je víc schůzek těch povedených, se šťastným koncem, nebo těch špatných? Je to jak sázka do loterie a víckrát prohrajete, než vyhrajete.
A kolikrát je rande jen jeden velký trapas... Vím o tom své!




"Mami, tati, představuji Vám Marušku."

Když jsem se před dvěma roky přestěhovala na vesnici, všiml si mě jeden kluk ze školy. (Dobře, na vzhledu nezáleží, lidi se nemají soudit podle vnějšku, já vím, já vím, ale když jsem napsala z mé školy, je dobré zdůraznit, že chodím na průmyslovku, kde většina kluků nevypadá jako Channing Tatum, ale spíš jako Dudley z prvních dílů Harryho Pottera (+ mají knírek, brýle a ovládání konverzace na bodě mrazu)). Každopádně tenhle kluk byl šíleně vlezlý. Furt mi psal, ptal se, kdy končím ve škole, sedal si vedle mě v autobuse (to je teda zločin!) a také mě furt zval ven. Já samozřejmě nechtěla. Neviděla jsem důvod proč s ním někam chodit. Vzhledově mě vyloženě odpuzoval a z jeho zálib a chování jsem si taky nesedla na zadek.
Ovšem, jednou po škole, kdy jsme vedli autobusovou konverzaci, mě zkusil zase vytáhnout ven. Nějak jsem si v duchu řekla, že by ode mě bylo fér s ním tedy alespoň jednou jít a kývla jsem. To jsem ale vůbec netušila, co mě čeká.

Nějak ve čtyři odpoledne mi napsal, že už je doma z fotbalu, tak se můžeme sejít. Hodila jsem na sebe něco "neurazí-nenadchne", hlavně aby mi bylo teplo, když budeme venku a s otráveným pocitem, abych už byla zase zpátky doma, jsem vyrazila. Když jsme se sešli, čekala jsem, že se půjdeme někam projít, nebo, že to zapíchneme na místním hřišti. Na to ale odvětil, že musí hlídat ségru, tak, že půjdem k němu domů. Trochu jsem se zarazila, abych řekla pravdu, ale tak, proč ne. Některé malé děti mám i ráda.

Dorazili jsme k němu domů a čekal mě šok. Ve dveřích stáli jeho rodiče a začali se se mnou vítat "Jé, ahoj, ty budeš určitě Maruška! Ráďa nám o tobě už vyprávěl, jsem ráda, že tě konečně poznávám!". Absolutně jsem nechápala, co se děje. Jak jako, že mě konečně ráda poznává? Vždyt se s tím klukem skoro neznám. Šli jsme k němu do pokoje a po tom, co asi desetkrát řekl mladší ségře, aby šla pryč, mi došlo, že jí asi hlídat nemusí.
Lehnul si do postele (hodně malé a úzké postele) a vybídl mě, ať si lehnu vedle něj, že si pustíme film. "Ježíšku na křížku, co mám dělat?" honilo se mi hlavou a modlila jsem se, ať na mě hlavně nesahá. Přilepená na zdi jsem sledovala film a bránila se jeho chapadlům, které mě chtěly očividně obejmout a mazlit se. "Hlavně, ať se nechce líbat. Hlavně, ať se nechce líbat!". Asi v půlce filmu, když se něco dotklo mého ramene (a kéž by to byl pavouk), jsem si řekla, že to už prostě nedám.
Teď si říkám, že jsem se zachovala fakt trapně a nedospěle, jenže jinak to nešlo. Když to vypadalo, že mi brzo zarazí jazyk až k mandlím, koukla jsem se na hodinky a vyjekla něco, jako že za chvíli přijede máma a já vlastně ještě neuklidila. Po desítkách minut vysvětlování, že mě máma fakt zabije, když neuklidím ten drobek v rohu kuchyňské linky, jsem byla vysvobozená. Odcházela jsem ke dvěřím a jeho táta ještě pronesl něco, jako ať se brzo zase stavím, že nás s Ráďou nebudou rušit.
"Prosím, ať mě nedoprovází domů, prosím"… Samozřejmě, že doprovodil. Při loučení, kdy mě objal jako chobotnice, jsem si hlídala hlavu, aby byla správně odkloněná a on nic nezkusil. Zdatně jsem se ubránila, doma padla vyčerpáním a zapřísáhla se, že randění zase na chvilku nechám.

Opilá na rande.

Aby článek nebyl jen o jednom příběhu, ale zase, aby nebyl moc dlouhý, povím Vám ještě jeden krátký příběh. Tenhle trapas, se mi stal před třemi-čtyřmi roky. Na konci devítky, myslím. To mi bylo čtrnáct a jeden kluk, Michal, který byl (v tu dobu) naprosto boží, mě pozval na rande. Bylo to moje první, velké rande. (Tedy, pár let před Michalem jsem měla svoje úplně první rande, ale to byl taky jeden velký trapas, o tom Vám ale povím příště.)

Z rande s Michalem jsem byla neskutečně nervózní. Nevěděla jsem, co mě čeká, o čem se budeme bavit, jak se mám tvářit a co když se mě lekne, nebo já jeho? Úplné okno. Dělaly jsme si s kamarádkama srandu, že si mám dát před tím velkým randem panáka, na uklidnění. První jsem se tomu od srdce zasmála, protože mi bylo 14 a pít alkohol, ten alkohol!? To fakt ne, díky. Jenže s blížícím se odchodem na autobus, se mi žaludek svíral víc a víc. Bála jsem se, že k němu přijdu a rozbrečím se :D. Usoudila jsem, že si tedy toho jednoho panáka dám.
Nezkušená Maruška ale vůbec nevěděla, co jeden panák znamená a alkohol byl pro ni pojem pro všechno, co pijí dospělí. Našla jsem ve skříni nějakou menší skleničku na víno (ne, to fakt není jeden panák Maru) a do půlky jí nalila nějakým alkoholem, co rodiče měli schovaný. "Fuj, co na tom ostatní mají?" pomyslela jsem si po vypití onoho, zázračného nápoje a s pocitem, že to asi bylo málo, protože se se mnou nic neděje, jsem si tenhle "panák" nalila ještě třikrát.

Co vám budu povídat, po půl hodince jsem už nervózní nebyla. Vlastně si to pamatuju docela rozmazaně. Vím, že jsem se na zastávce začala bavit s nějakými babičkami o Hitlerovi a bylo mi to jedno. Ten kluk podle mě nic nepoznal, doufám. Nervozita ze mě úplně opadla a nakonec byl on, kdo skoro nemluvil a nevymýšlel témata.

Čekáte nějaký šťastný konec? Tak to jste vedle. Byl to jen další hajzlík, do mé sbírky hajzlíků!






Mohlo by tě zajímat:


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 E- | Web | 29. února 2016 v 12:42 | Reagovat

To je boží, hrozně jsem se u toho zasmala:D a našla jsem se v tom:D strašně rada tvoje články čtu:)

2 Maruška H. | E-mail | Web | 29. února 2016 v 13:53 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, děkuju moc :-)

3 Georgia :) | Web | 1. března 2016 v 10:51 | Reagovat

Nie preto ale dobre som sa pobavila :D bozne prirovnania tie stali zato :D
Ja viem len tolko, ze ked nejake rande aj mam tak sa mi to bud skonci hned po prvom alebo druhom alebo vobec nie je takze sa radsej takymto rande vyhybam :D

Iba raz som mala take rande ktore dopadlo trapasom ked som sa po x rokoch stretla s jednym chalanom. Jednoduso mi vysvetlit ze sa mi nepaci ze proste chemia tam nie je stalo nad moje usilie :)

4 Lamič | E-mail | Web | 1. března 2016 v 14:59 | Reagovat

Zdržím se obsáhlejšího komentáře k tomu, že obojí byla svým způsobem chujovina. Pouze tolik, že pobavilo :-))

Osobně jsem měl nejhorší rande ještě na střední. S holkou konverzace těžce vázla a já vůbec nevěděl, o čem se s ní bavit. Nakonec jsme šli hrát kulečník a to jsem si všiml, že se kolem ní ochomejtá nějakej starší kluk, se kterým se znala. Dali se do řeči a já už pomalu čichal průser.

No a jak to asi mohlo dopadnout? Holčina se s tím klukem přede mnou regulérně začla líbat. Moje už tak chatrné sebevědomí rázem v totálně záporných hodnotách. O egu ani nemluvě :-D Tak jsem se naštval, zaplatil a beze slova šel domů. Byl jsem tak otrávenej, že jsem vůbec neměl chuť to nějak řešit.

5 Maruška H. | E-mail | Web | 1. března 2016 v 19:50 | Reagovat

[3]: To jsem ráda :) .. Jo, to znám :D Klukům některé věci dochází fakt pomalu.

6 Maruška H. | E-mail | Web | 1. března 2016 v 19:52 | Reagovat

[4]: Chujovina? Tak teď nevím, jestli myslíš, že je článek blbost, nebo ty jednotlivé situace, co se mi staly :D

Tak to předčilo všechny moje zlé rande :-? Chudáku.

7 Lamič | E-mail | Web | 1. března 2016 v 20:23 | Reagovat

Měl jsem na mysli ty jednotlivé situace. Je roztomilý, že každej z nás občas něco lamí. :))

Stane se no. Ale kamarádku fakt netrumfnu. A to vyloženě budu citovat status z Facebooku.
"Dneska asi nejhorsi rande ever. Chyti nas revizor v metru, zrusi nam rezervacku v restauraci, ztratime penezenku v ktery byly listky na Disclosure, koupime novy listky, omylem jeden listek vyhodime, a nevime kde..zabijte me ! koupime dalsi :-D, nakonec se koncert vubec nekona a jeste se malem poperem, protoze ,,mame nakej problem,, :-D"

8 Madlovers | Web | 1. března 2016 v 20:55 | Reagovat

Tak to je skvělý! :D Jednou jsem se zase skvěle nasmála :D

9 Maruška H. | E-mail | Web | 1. března 2016 v 20:57 | Reagovat

[8]: To mě těší, děkuju moc :-)

10 Ellen Dee. | Web | 2. března 2016 v 12:18 | Reagovat

To je boží! :-D  :-D jeden z mála článků ze života, co mě rozesmály :-D taky jsem se na svoje první rande opila, a taky to nedopadlo nějak extra dobře :-D

11 gorgeous-world | E-mail | Web | 2. března 2016 v 21:18 | Reagovat

bezvadný článek O_O

12 Lenuš | Web | 3. března 2016 v 21:22 | Reagovat

heh :D tak tenhle článek se ti fakt povedl, zasmála jsem se :D ani nevím, který ten příběh byl lepší :D

13 Nelly Cadlenson | Web | 4. března 2016 v 13:15 | Reagovat

Super článek :D

14 stuprum | Web | 31. března 2016 v 13:38 | Reagovat

Měla bys být ráda, že tě má někdo rád. Je to vzácnost. :)

Jinak klasické situace. Láska je pes. :D

15 Kira Curatio | E-mail | Web | 31. března 2016 v 14:01 | Reagovat

A to jsem myslela, že jen mně se můžou do života připlést takoví zoufalci :D Moc hezký článek a blog :)

16 ČAPILO | Web | 31. března 2016 v 14:33 | Reagovat

Musíš se to snažit vidět i z té druhé stránky. Já sám jsem také zoufalec a to dokonce až tak moc velký, že jsem prezidentem české asociace paniců, introvertů, looserů a outsiderů - neboli ČAPILO. My to s vámi myslíme dobře. Chceme pro vás jen to nejlepší. Ale hlavně - my jsme už od přírody vždy na okraji společnosti. Tak kde se jako máme naučit mluvit s holkama a všechno to kolem toho? Mimochodem, víš, jaký je teď Dudley z Harryho fešák? Kéž bych byl alespoň z půlky tak hezký jako on! Buďte tolerantní, dámy. My zoufalci možná nejsme top, ale zaručeně to s vámi myslíme upřímněji, než hajzlové a děvkaři.

17 AD. | Web | 31. března 2016 v 15:09 | Reagovat

No, ono by se to asi dalo vyřešit tím, kdybys mu prostě řekla, že nemáš zájem už na začátku, ne? Já tohle chování prostě nemám ráda. Jasně, on byl asi otravný, ale přijde mi celkem nehezký takhle lhát a tahat ho za nos. Tolik odvahy to snad nestojí někomu říct, že o něj zkrátka nemáš zájem, že tě nepřitahuje etc. Taky podle mě bereš rande moc vážně. Já to beru tak, že je to prostě jako kdybys šla s kamarádkou ven. Žádná křeč, chceš vypadat dobře, ale zase se chovat jako normálně. Taky o mě mívají zájem kluci, kteří mě prostě nepřitahují, ale stačí jim to sdělit. Člověk by se neměl nikdy cítit špatně když někoho odmítne, není nikoho povinnost být s někým jiným jen proto, aby mu neublížil. Ale to jsem asi jen já, člověk který si těžce cení upřímnosti...

18 Illumináti | Web | 31. března 2016 v 15:11 | Reagovat

wow
                  such rande
     much trapas
                                so kluci
           8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

19 Maruška H. | E-mail | Web | 31. března 2016 v 15:30 | Reagovat

Děkuju moc za komentáře :-)  I za ty, které se mou nesouhlasí. Pro ně mám jen jednu odpověď. "No a co?" :) Nepíšu filozofický blog plný vážných, zamyšlených témat, ale články pro odreagování, zábavu a nahlédnutí do mého života. Že se mi kluk nelíbil a i tak jsem s ním šla? No a co. Že rande beru až moc vážně? No a co? Každý má jinou povahu, někdo se stydí i zeptat prodavačky, prostě takový je život :). A i tenhle článek musíte brát s nadsázkou a ne ho rozebírat do posledního detailu, co ode mě bylo zlé, ošklivé, neupřímné a co jsem měla udělat jinak :).

20 princess-baryys | Web | 31. března 2016 v 15:34 | Reagovat

Tento článek mě nehorázně pobavil. :-D  Myslela jsem, že takové trapasy z rande jsou jen ve filmech.
Nic si z toho nedělej, moji bývalý kluci nebyli žádná sláva.  A líbím se klukům, které se nelíbí zase mě a jsou otravní, ale na druhou stranu se líbím alespoň někomu. :-D

21 Xira | E-mail | Web | 31. března 2016 v 15:41 | Reagovat

Opravdu povedená rande :D Hlavně to s těmi panáky mě naprosto dostalo :D

22 krasny-clovek | Web | 31. března 2016 v 15:44 | Reagovat

Musíš klukům prostě říkat ne: "NE, to nedělej, to nechci, to se mi nelíbí..." Třeba mu to zlomí srdce, ale to je jeho problém.

23 Maruška H. | E-mail | Web | 31. března 2016 v 15:46 | Reagovat

[20]: [21]: Děkuju moc ! :)

24 Maruška H. | E-mail | Web | 31. března 2016 v 15:48 | Reagovat

[22]: :D Víš, tyhle příběhy jsou přes dva roky staré. Teď bych se logicky zachovala jinak.

25 Cherry Steel | Web | 31. března 2016 v 16:34 | Reagovat

Ahoj Maruško, podobný článek jsem nedávno taky psala na blog :D Jmenuje se Moje lásky a další katastrofy. Myslím, že máme velmi, velmi podobný problém! :D

26 Jana | E-mail | Web | 31. března 2016 v 18:21 | Reagovat

Musím se tu prohrabat k dalším takovým mňamkovním článkům :D

27 P. | Web | 31. března 2016 v 18:34 | Reagovat

Taky jsem jednou chtěla "opít" nervozitu, když jsem jela přítelovi na maturitní ples a měla tam poznat jeho rodinu. Byla jsem úplně v háji. Dala jsem si sedm panáků, ale jelikož na mě slivovice vůbec nepůsobí, byla jsem nervózní furt stejně. Kéž bych byla uvolněná jako ty :D
Teď, po dvou letech si jen ťukám na čelo a říkám si, jak jsem mohla dopadnout, kdyby se to zvrtlo :D

28 Any | Web | 31. března 2016 v 19:46 | Reagovat

Super :D  Úplně ti rozumím, znám ten pocit, kdy se modlíš, aby to rande už skončilo, nebo furt koukáš na hodinky a přemýšlíš, jak utéct. :-D

29 Beatrix | E-mail | Web | 31. března 2016 v 19:49 | Reagovat

Rande jsou pro mě taky zlo. Ta nervozita, trapné mlčení, konverzace o počasí a učitelích... Vím že o žádného prince na ulici nezakopnu, ale já si prostě nedokážu s někým psát na fb a pak s ním jít "ven" nebo na kafe ve škole... Taky chodím na průmyslovku, žádostí o přátelství mám celkem dost. Potvrdila jsem jen jednu jedinou na začátku roku... nikdy víc :D

30 Pražský poděs | E-mail | Web | 31. března 2016 v 21:11 | Reagovat

Haha, to je čas, abys zkusila jeptiškařit 8-)

31 Atia | Web | 31. března 2016 v 22:36 | Reagovat

tak na takto zábavný blog jsem už dlouho nenarazila, super članek :-)

32 Maruška H. | E-mail | Web | 31. března 2016 v 22:39 | Reagovat

Jste skvělí, děkuju moc za komentáře :) ♥

33 Z. | Web | 31. března 2016 v 23:50 | Reagovat

Tak to jsi mě opravdu pobavila :D :D :D Na jednu stranu je mi toho kluka líto, na druhou stranu nechápu, jak si mohl dovolit na tebe hnedka šahat kluk, který se tě snažil vytýhnout ven bůh ví jak dlouho a když se mu to konečně povedlo, tak udělá tohle :X Jestli se ještě někdy dostaneš do takové situace, tak tomu klukovi narovinu řekni, co může a co ne ;) Nejlépe buďte někde na veřejnosti...

34 Lenna68 | Web | 1. dubna 2016 v 0:33 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D jak mě příběhy ze života nedojímají, tohle mě pobavilo :-D  :-D  :-D  :-D

35 Ivka | Web | 1. dubna 2016 v 12:52 | Reagovat

Krásně se to čte a myslím, že se v tom nejedna holka najde :-). Jsi vtipná, dle volby slov i chytrá mladá dívka, co má rozhodně co říct a hlavně to umí podat! :-D

36 Žaboň | 1. dubna 2016 v 13:00 | Reagovat

Prostě se s tim smiř, jsi hnusná a nikdo jinej tě nechce.

37 Tai Todd | Web | 1. dubna 2016 v 13:21 | Reagovat

Já bych se s tím nepárala a vzala roha hned, jak by na mě bafli jeho rodiče mezi dveřma :D Raději být upřímná a klidě za tu zlou, než někomu dávat nějaké falešné naděje, které si ten kluk očividně dělal.

38 Maruška H. | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 14:59 | Reagovat

Děkuju za komentáře :)

[36]: :D áno, přesně tak

39 Schmetti | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 16:53 | Reagovat

Začátek úplně chápu, to mám podobně :D Ale zbytek je vtipný, pobavila mě zmínka pokecu s babičkama :D A to, že tě takhle ten kluk obíral, to je nepříjemné, ještě že jsi utekla :D

40 howtostaysingle | Web | 1. dubna 2016 v 17:01 | Reagovat

Ono někdy to nechce jen náznaky, že ne, ale to NE ještě fakt hodně důrazně zopakovat :D

41 Tanhaya/Fanynka witch | Web | 1. dubna 2016 v 18:18 | Reagovat

Moc pěkný článek:). Já jsem sice na žádném rande ještě nebyla a zatím mě to ani nepřitahuje, na rozdíl od některých mých šíleně posedlých spolužaček.... No, ale vtipné historky to opravdu jsou:)

42 >Victoria < | 1. dubna 2016 v 20:40 | Reagovat

Proboha to je naprosto dokonalý! Málem jsem se složila smíchy pod tím posledním drobkem z kuchyňské linky.. :-D  :-D
Moc dobře to znám..Tys byla už ve čtrnácti na "rande", jo? Tak to já sjem asi nějaká opožděná :-D Ale vidím, že není co závidět :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama