How I met my...

17. května 2016 v 0:00 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Píšu to snad v každém článku a mým věrným čtenářům se předem omlouvám, ale musím to napsat zas.
Chodím na průmyslovku, kde je na celé škole, ve čtyřech ročnících, zhruba 13 holek. Asi není překvapením, že když jsem na školu nastupovala, moje očekávání zněly jako "Nebudu vědět, s kým jít na rande dřív".
V prváku mi ale došlo, že mezi sexy profese, jako hasič, policajt nebo doktor, prostě ajťáci, elektrikáři, strojaři a další elektro-něco-věci, prostě nepatří. Takže se můj hledáček omezil jen na vstupní test "Je to vyšší než já? Nosí to každý den jiné oblečení? Je to na holky?" až mi můj systém vyplivnul pár desítek kluků, kteří by byli použitelní.
Ale jako zkušená a zdomácnělá třeťačka jsem poznala, že až tak jednoduché to není. Protože, jak jsem se už kolikrát přesvědčila v matice - když to jde lehce, musí být prostě něco špatně. A ono bylo! Jakýkoliv průmkový kluk, který byl v rámci možností hezký, byl zadaný. A když byl hezký a nezadaný? Tak to byl většinou namyšlený frajírek, kterému bylo lepší, pro dobro vašeho srdce, se vyhnout.



Vlastně se už pomalu dostávám k pointě, ale jak koukám, tak jsem si moc do karet nenahrála. Potom, co jsem vlastně zhanila všechny kluky na naší škole (promiňte), teď napíšu, že jsme se s mým přítelem, poznali na škole. Sakra, to jsem ho moc neuvedla, co? Ale ne, on je výjimka výjimek. Takový vyhynulý druh na naší škole. Je hezký (i povahou, abyste si jako nemysleli, že koukám jen na vzhled. I když…) a zároveň to není žádný "Zaraž klacek a běž na další".

Asi to nebyla láska na první pohled. I když, jak se to vezme. Chodím často s hlavou v oblacích, a kdyby se prodávali neviditelné pláště, stojím na začátku fronty. Takže není překvapením, že jsem si ho nevšimla. Chodím prostě ve své bublince a mraky lidí mi už vyčetlo, že jsem je neviděla, nepozdravila, a že jsem měla výraz "jak když omdlím" - nebo jak mi to někdo nedávno řekl.
S těmihle vlastnostmi je docela těžký všimnout si kluka, na škole, kde je milion dalších kluků. Od toho je ale dobré mít kamarádky!
Někdy v říjnu na mě vybafly, jestli vím, že máme na škole dvojčata. A docela pěkný dvojčata! (Samozřejmě, že já mám to hezčí dvojče :D.) Nijak jsem to ale nehrotila. Jo, pěknej kluk, párkrát jsem na něj hodila očka, usmála se, ale dál to nechala být.

Až tedy do dne, kdy znovu vytáhnu ten pocit lásky na první pohled, na který spousta lidí nevěří. Já jsem opak, spíš nevěřím na lásku … na žádný pohled? Nebo na lásku bez prvního pohledu?:D Prostě, mě ten kluk musí zaujmout hned, nebo to okouzlení nepřijde nikdy. Ta láska na první pohled tentokrát přišla a to v den jeho maturitního plesu. Kamarádky a kamrádi by mohli vyprávět, jak jsem na něj celou dobu zírala a říkala, jak je ten kluk hrozně hezkej. Jo, jmenuje se Michal, abych nezapomněla.

V průběhu večera jsem se zmohla akorát na kochání očima. Celá já. Jsem děsný stydlín, a když jsem před pár dny jen něco četla před třídou, málem jsem omdlela, nemohla dýchat a myslím si, že můj obličej "brzo se zhroutím" straší ve snech tu učitelku do teď. Ale dobře jí tak!
Každopádně, i přes mou stydlivost jsem ten večer udělala něco, co bych do sebe nikdy v životě neřekla.
Když kolem mě procházel, nějak projela mnou nějaká magická síla a bez mrknutí oka jsem na něj vyštěkla "Jdeš na after?".
Asi jsem měla očekávání trochu vysoké, protože jsem chtěla slyšet něco, ve smyslu "Jestli jdu na after? Ze začátku jsem jít nechtěl, ale pokud půjdeš ty, krásná a spanilá panno, půjdu i já a rád!". Co si budeme povídat, jeho odpověď "Hm jo" mě moc neuspokojila :D.

A protože jsem to prostě já, Maruška, která se nesmíří s odmítnutím, musela jsem mu ještě ten večer napsat! Najednou se "Hm jo" změnilo v děsnýho sympaťáka a stejně, jako mají princezny tradici zvednout nohu při polibku, já mám tradici na klukovi použít nějakou mou taktiku. A na Michalovi jsem použila "Promiň usnula jsem" (Holka si chce s klukem psát i druhý den, ale protože je šance, že by jí nemusel napsat, holka se odhlásí a jde spát bez rozloučení. Ráno se omluví, že usnula, kluk odepíše, že se nic neděje a tadá, konverzace může pokračovat dalších 24hodin!). Vtipný je, že mi před nedávnem řekl, jak moje super skvělá taktika byla úplně průhledná :(. (I tak jí někdy zkuste, holky!)

Ale nemyslete si, že bychom si psali, šli ven a začali spolu hned chodit. Až tak hladký to nebylo a chvíli trvalo, než jsme si k sobě našli cestu. Jednak jsem se vztahu hrozně bála a i on si nebyl úplně jistý. Ale pohádka má mít vždy šťastný konec a i ta naše má :). Už to budou 4 měsíce, co si píšeme každý den a dva, co jsem šťastně zadaná.
Asi jsem k sobě potřebovala někoho, kdo by mi dával jakýsi pocit nejistoty, ale zároveň nebyl úplně odtažitý. Žádná holka totiž nežere, když se jí kluk celý naservíruje už na prvním rande a hned jí dává všechno najevo. Trochu nedostupnosti, kluci!

Každopádně jsem s Michalem opravdu šťastná a je to docela paradox, že jsem nakonec skončila s klukem, který není ani blond, ani těžkej frajer a vlastně jsem si ho musela sbalit sama :D. Holt láska je nevyzpytatelná, a když potkáte tu správnou osobu, všechny podmínky na ideálního partnera jdou stranou.

Takže holky, jestli se držíte pravidla, že první krok musí udělat kluk, koukněte na mě! Nejen, že jsem ho první oslovila, dokonce jsem mu pak i první napsala. Což by pro mě za jiných okolností bylo úplné pasé :D. Ale jak vidíte, kluci jsou v tomhle natvrdlý a nedojde jim, že ta holka, která se na ně usmála, má zájem.
A co se týče hledání vztahu? Ač chcete, nebo ne, musíte pro to něco udělat. Pokud se bojíte, stejně jako jsem se bála já, nebo máte jiný důvod, proč vám vztahy nikdy nevyjdou, musíte s tím něco udělat. Nemá cenu sedět v koutě a čekat, až si vás ten pravý najde. Někdy ho máte přímo před očima, stačí jen vybočit ze svých stereotypů :).


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 E- | Web | 17. května 2016 v 15:51 | Reagovat

Moc vám to spolu sluší, tak přeju, ať dlouho vydrží :) obdivuju tě, málo holek osloví a napíše první, ale je vidět, že se to vyplatí :-)

btw. nebyla si dneska v Bageterii v centralu? :-D

2 Maruška H. | E-mail | Web | 17. května 2016 v 16:12 | Reagovat

[1]:
Děkujeme :). Já jsem byla vždy zastánce, že kluk má první oslovit, udělat ten první krok ale holt to chtěl osud jinak :D

Ano, byla :-) Tyjo, když nemám svůj den, jednou vyjdu neupravená, bez ranní kávy a s divným oblečením, hned mě někdo potká :-? :D

3 Aneta Prostředníková | E-mail | 17. května 2016 v 16:32 | Reagovat

Skvělý článek, nasmála jsem se, jak jinak taky :) A s přítelem vám to sluší, at to dlouho vydrží!

4 Maruška H. | E-mail | Web | 17. května 2016 v 16:34 | Reagovat

[3]: To jsem ráda, moc děkuji :)

5 Wop | 17. května 2016 v 18:11 | Reagovat

Po dvou měsících vztahu je dost odvážné nazývat to štastný konec..štastný koncem vnímám s tím mužem manželství a léta soužití si po boku.

6 Maruška H. | E-mail | Web | 17. května 2016 v 18:15 | Reagovat

[5]: Tak to je jasný. Zrovna mně o tomhle nic říkat nemusíš :D... Nesnáším, když je někdo s někým chvilku a všude říká ty otřepaný fráze "Forever" "Miluju tě nejvíc na světě"..
Šťastným koncem jsem myslela to, že jsme se nakonec dali dohromady :) Jak jsem psala v článku, nějak nám to ze začátku nebylo přáno.

7 Zprávař | Web | 17. května 2016 v 18:39 | Reagovat

Supeeer, lidské osudy jsou vždy zajímavé :)

8 Kerr | Web | 17. května 2016 v 21:57 | Reagovat

Super článek, přeju vám to.
Já jsem se u svého minulého (a prvního) vztahu snažila víc než on- o hodně. Byla jsem to já, která první navázala konverzaci. To já jsem řekla, že bych s ním ráda byla. Všecko tohle bylo z mý strany. Rozešel se se mnou kvůli jeho nedostatku času a já jsem mu jako debil a největší zoufalka psala asi ještě dva měsíce, i když on neměl zájem.. Pak se snažil on, to je pravda, chtěl mě zpátky. Byli jsme spolu nějakou dobu a týden před narozeninama v dubnu mě podvedl. Jednak teď opravdu nemam chuť na žádný vztah, hlavně ale chci někoho, kdo se tentokrát bude opravdu snažit. Vlastně jsem možná ráda, že mám teď "chvíle pro sebe", hodně makám v práci a na blogu a youtube a tak :D

9 Maruška H. | E-mail | Web | 17. května 2016 v 22:04 | Reagovat

[8]: Tak to asi nebyla nejštastnější první láska :/ . Ale já si vždycky říkám, že každá špatná zkušenost, je k něčemu dobrá :). Tak alespoň už příště vycítíš, když to asi nebude úplně ono a nenecháš si tím vztahem sežrat roky života a nervů :). Hlavní je, že si teď štastná a nepotřebuješ k tomu žádnýho kluka! :D :)

10 Nika | E-mail | Web | 17. května 2016 v 22:49 | Reagovat

Pěkný článek :-) gratuluji k úspěšnému prvnímu kroku a přeji Vám i nadále trvající úspěšný vztah.
Přinutilo mě to si vzpomenout na to jak to bylo všechno na začátku se mnou a mým přítelem :-D Známe se od mala. První roky jsme se na střídačku nesnášeli a ignorovali, pak se to uklidnilo a pak... to začali jsme spolu chodit ... a zrovna nedávno to bylo osm let od našeho prvního polibku :-) ... ráda bych řekla a stále jsme spolu, ale bohužel musím říct jen "už zase spolu" :-D aneb cesty osudu jsou nevyspitatelné ;-)

11 Maruška H. | E-mail | Web | 17. května 2016 v 23:00 | Reagovat

[10]: Děkujeme :)

Hezký příběh :) 8 let? Páni O_O Prostě jste si souzení a to je dobře :-P

12 Amaya | E-mail | Web | 18. května 2016 v 6:47 | Reagovat

Nejsi sama kdo sbalil svého kluka :-D já před 2 lety byla u nás na vesnici na hodech kam přijel i on (byl to spolužák jednoho mého kamaráda) a ze začátku jsem mu moc nevěnovala pozornost, protože jsem byla rok od špatného vztahu a nějak mi to nevadilo.
Jenže mě odzbrojil při "mašličkové" (stárek a stárka vyberou kluka a holku, tancuji s nimi a pak je spojí dohromady a ten kluk pak musi za tu holku zaplatit na kolik si ji váží) no a on byl tak plný elánu  a naspeedovanej že mi to nedalo a zeptala se ho na čem jede a on odpověděl že na životě a to mě vč teprv na něm zaujalo.
Pak mi koupil pivo, pokecali jsme a pak jsme se rozdělili a už nenašli.
Druhej den jsem napsala tomu spolecnymu kámoši ať mi dá facebook, že ho nemůžu najít no a tím to začalo :-D první 4 měsíce jsme byli jen kamarádi s výhodami a teď jsme regulérně pár co spolu už nejakou dobu bydli :-)

13 Vlasta | E-mail | Web | 18. května 2016 v 11:05 | Reagovat

Ježiš, nevědomky tu taktiku usnutí a napsání ráno používám. :-D

14 Channach | Web | 18. května 2016 v 11:25 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek! V úvodu jsi mě opravdu upřímně rozesmála. Máš super styl. Jen tak dál 8-)

A jen tak mimochodem. I já jsem si se svým teď už manželem před prvním rande týden psala. Jsme spolu už 11 let a máme dítě. A to jsme se toho oba taky nejdřív báli :-D  :-x  :-P

15 Standa | Web | 18. května 2016 v 13:32 | Reagovat

hm, 14. nejčtenější článek za včera na Blog.cz :) jen tak dál ;)

16 Blogerka Klárka | 18. května 2016 v 21:51 | Reagovat

Super článek! ☺ Ať vám to vyjde! ☺ A ta fotka je krásná! ☺

www.blogerkaklarka.blogspot.cz

17 Maruška H. | E-mail | Web | 19. května 2016 v 9:42 | Reagovat

Děkuju moc za komentáře :-)

18 Maruška H. | E-mail | Web | 19. května 2016 v 9:42 | Reagovat

[15]: Páni :-) Tak to je paráda!

19 Sayushka | Web | 23. května 2016 v 21:05 | Reagovat

pěkná fotka:)
ať vám to spolu vydrží:)

20 Angel :) | Web | 26. května 2016 v 13:27 | Reagovat

Tak to ti teda prajem aby si bola šťastná a aby si to poriadne užila :)

Ja ak mám byť úprimná prvý krát ked som chcela svojho ešte prvého priateľa napísala som mu vlastne cez sms-ku v mobile mojej kamarátky :D

21 Saya Sarinna | Web | 3. července 2016 v 13:57 | Reagovat

Taky se mi to stává když jdu ven pro sušenky tak taky potkávám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama