Můj první polibek.

28. června 2016 v 16:54 | Maruška H. |  Láska, kluci a vše okolo.
Už jsem se na blogu párkrát zmiňovala, že já jsem zkrátka člověk, kterému ty první věci nevycházejí. Alespoň ne podle mých představ! Tak třeba první rande, kde jsem byla tak nervózní, že jsem říkala samé kraviny. Doslova. Cokoliv, co se líbilo jemu, jsem najednou měla za skrytý koníček i já. Takže ve výsledku jsem odcházela domů jako profesionální šachistka, která má ráda VŠECHNY míčové sporty (a hlavně, když se do nich muže ve škole zapojit!).
Stejně tak první to (nevím, jak vtipně označit sex, prostě to), bylo jak vytržená kapitola z knihy "Vtipně s Maruškou - cestovní verze". Dokonce i ten první vztah se úplně nevyvedl. Prostě a jednoduše, první kroky v mém životě vždy předpovídají nějakou katastrofu. A tak to bylo i u prvního polibku.


Pamatuji si, jak mi bylo mých prvních náct. V Bravíčku jsem hltala každý článek označený "Láska a sex" a připadalo mi, jak kdybych objevila nový svět, který přede mnou byl celý život skrytý. Už to nebylo chození, ale vztah. Pusou nebylo označováno rychlé dotknutí rtů, ale poctivá líbačka s jazyky. A sex? To jsem chápala jako nějaký sci-fi moment z filmu.


Co si budeme povídat, hlavně z toho líbání jsem byla děsně nervózní a všechny ty návody na mě působily jako nějaký druh černé magie. Rady typu "Polo-otevři ústa, přisaj se ke klukovi, dej mu tam jazyk a tadááá, líbáš se!", mě nijak neuklidňovaly.
Dokázaly jsme se s kamarádkami hodiny bavit o tom, jaké to asi je, proč se vlastně ti lidé líbají, vždyť je to nechutný a co když to nebudeme umět? (Ano, i já jsem byla mladá :D)
Teď už si říkám, že bych to tolik nehrotila a nestresovala se tím. Dokonce si někdy odpustím zlý pohled, když kolem mě projdou nějaké vypleskané puberťačky a hihnají se, nebo komentují svoje "milostné životy". No jo, tak to prostě je. Člověk je v prvních náctinách celý zmatený a té hromadě nových pocitů jednoduše nerozumí. Jenže články z Bravíčka, které popisují líbání jak Receptář Prima nápadů, tomu vůbec nepomáhají!

A když se jednoho osudného dne jedna z mých kamarádek poprvé líbala, bylo to jak kdyby někdo viděl na obloze UFO . "A jaký to bylo? Styděla ses? Co si tím jazykem dělala? A hele… bylo to slizký?" … :D.
Díky téhle kamarádce jsem měla v hlavě zafixované, že líbání je zkrátka nádherné. Popisovala to, jak kdybych celý život o něco přicházela. A chtěla jsem ten pocit motýlků v břiše, zastaveného času a podlamujících kolen také zažít! Až jsem jednou to své první líbání zažila. A povím vám, že kdybych měla možnost, vrátím to zpátky (ach, jak já tuhle větu píšu často).

Bylo mi dvanáct, svítilo sluníčko a životem jsem doslova plula. Všechno mi bylo jedno. Žila jsem kamarádkami, školou a nějací kluci? Pff. Jasně. Pár se mi jich líbilo, to jo, ale že by mi nějaký druh opačného pohlaví napsal, nebo mě nedej bože oslovil? Haha. Až tedy do jednoho dne!

Jmenoval se Adam a byl snad o čtyři roky starší než já. Když si vezmu, že před rokem mi bylo jako jemu v té době… Jo, byl to rozdíl. Každopádně to byl první kluk, co mi přes ten "Fejsbuk" napsal. A psal mi furt, samé lichotky, vedl konverzaci, ptal se na mé názory. No na to já nebyla vůbec zvyklá :D!
Až mě jednoho dne pozval ven. A pozor, já jsem neměla žádný pocit paniky, nechuti ani automatické otázky "Jak se vymluvím?" (achjo, co z člověka udělá pět let nonstop zlomených srdcí), ale naopak. V klídku jsem napsala, že půjdu ráda, neřešila, jak vypadá, ani moc kdo to je a hned druhý den jsme vyrazili.

Uznávám, že když jsem na něj čekala, drobounkou trémičku jsem měla. A jako jo, možná mě napadlo, že rychle uteču a vymluvím se. No, kdybych věděla, že za pár hodin příjdu o status "nepolíbená", možná bych i utekla!
První rada do života. Když někam jdete s holkou, nepřijeďte na žádném dopravním prostředku. Možná kočár tažený koňmi, jinak ale nic! On, Pan Maruškyprvnípusa přijel totiž na BMXu (druh kola).
Ani by mi to nevadilo, ale ono když jste nervózní, tak vám běhání z kopce za kolem moc nepomůže. Když jsem se proběhla, dojeli jsme (teda on dojel, já doběhla) k takovému kopečku v lese. Bylo to tam fakt nádherný (a asi ověřený balící místo, protože zhruba za tři dny tam jeden kluk vzal kamarádku). Adam si sundal mikinu, lehli jsme si na ní a povídali si. Tenkrát mi přišlo, jak kdybych objevila nový div světa. Teď už bych na otázky typu "A co jinak, jaké máš koníčky?", řekla něco jako "Kámo, nemáš v zásobě něco lepšího? Tyhle otřepaný fáze slýchám furt a je to už nuda."

Po půl hodině jsme usoudili, že se půjdeme schovat někam do stínu. Začínalo totiž léto a bylo neuvěřitelný vedro! Zalezli jsme do nejbližšího lesa a vychutnávali si stín. Teda, já si ho vychutnávala, on už kul plány, jak mě připraví o první pusu.

"Chceš žvejku?" nabídl mi a já jsem si jí trochu nejistě, jako by tím chtěl snad něco naznačit, vzala. Tak proč ne, říkala jsem si a dál si vychutnávala chládek. Najednou jsem uslyšela, jak opřel kolo o strom a začal se ke mně přibližovat. Přiznám se, že jsem trochu tušila, že teď ta pusa asi přijde, ale nevěděla jsem, jestli ji vůbec chci.
Omlouvám se všem "Na vzhledu nezáleží - lidem", ale tenhle kluk byl neuvěřitelně slizkej! Měl oči až děsivě blízko u sebe, hnědý vlasy (aneb co vadí milovnici blonďáků :D) a děsně, děsně moc se potil. V tu dobu jsem to nějak nevnímala (popravdě, nebyla jsem tak náročná no). Jen jsem věděla, že u něj nemám žádný motýlky, jako třeba u jiných kluků, kteří se mi líbili.

Abych se vrátila zpátky do příběhu, když ke mně došel, sedl si vedle mě na pařez a jentak mě objal. Nechápala jsem co dělá. Začal se mi koukat do očí a říkat, jak je mám nádherný. Bože, v tu chvíli jsem byla taaak nerovzní. Naše obličeje dělilo jen pár centimetrů a docházelo mi, že teď mě asi políbí. Furt jsem tak nějak ucukávala pohledem a hlavou, až najednou nastala ta fáze "přibližování před polibkem"…
A bylo to tu. Cítila jsem jeho dech a jeho tvář. Naše rty se setkaly. A povím vám… bylo to hnusný. Myslela jsem, že si ze mě ta kamarádka, která líbání popisovala jako něco neuvěřitelnýho, dělá prdel srandu. Modlila jsem se, ať už je konec. Každou milisekundu jsem cítila, jak mám všude sliny, jak se jeho bublinky na jazyku dotýkají mého jazyku a jak se asi brzo poblinkám.

Konečně se odlepil. Znovu se mi zadíval do očí a řekl "Nevěřím, že tohle je tvé první líbání". A můj tehdy rovnátkový úsměv se zazubil od ucha k uchu a v duchu jsem se pyšnila, jak jsem dobrá. Teď už vím, že kecal, stejně jako já kecala, když jsem mu na konci rande řekla "Zopakujeme to". To ale předbíhám!
Jak jsem měla zpátky svůj osobní prostor, znovu mě objal. "Né, já už nechci" říkala jsem si v duchu, ale moje prosby vyslyšeny nebyly.
Kdyby nás někdo pozoroval, asi by se hodně nasmál. Měla jsem totiž vykulené oči a zaražený výraz ve stylu "Co to sakra dělá??". Po chvilce jsem jedno oko přivřela, kdyby se náhodou podíval, jak si jeho smysluplný, mokrý a jazykový polibek vychutnávám.

Když už jsem věděla, že nedám ani další sekundu, odtrhla jsem se a začala vymlouvat, jak už musím domů (jsem zlá už od malička :( ). Chtěl mě doprovodit až před barák, ale v tu chvílí bych radši brala, aby mě někdo přepadl, než dostat další pusu. On si ale myslel něco jiného a tak, když jsem ho konečně přemluvila, že domů opravdu dojdu sama, zastavil se, zavřel oči a já se zděšeným výrazem jen viděla přibližující se pusu, s další várkou slin a slizkého jazyku. Prokličkovala jsem kolem jeho hlavy, rychle ho objala, poděkovala - jak jsem si to užila a nabrala šílený tempo, abych od něj byla co nejdál.

Zbytek cesty domů jsem probrečela a posílala kamarádkám zprávy "S.O.S.". Byla jsem absolutně zklamaná a smutná, že jsem jediný člověk na planetě, kterému se líbání nelíbí. Ach, kéž bych mohla svoje dvanáctiletý já obejmout a uklidnit, že za pár let bude líbání zbožňovat :D
Ještě tři dny po mé první puse, jsem měla neustálé nutkání čistit si jazyk, dásně, zuby… a prostě všechno.
A jak to s tím klukem dopadlo? Když mi napsal, kdy dáme opáčko, narovinu jsem mu napsala, že to na mě bylo moc rychlé a že už asi ne. Když se na něj koukám teď, moc se nezměnil. Ty oči mě pořád děsí a pořád při pohledu na něj cítím tu příšernou voňavku co měl. Ale byl hodný, to se musí nechat!

A jestli se ptáte, kdy se mi líbání začalo líbit, bylo to asi rok a něco po tomhle incidentu. S klukem, který se jmenoval Michal Ž. (měla jsem Michalů v životě prostě hodně) a bylo to krásný. Měla jsem motýlky a všechny další věci, které kamarádka popisovala. Dokonce neslintal, ani neměl místo jazyka slimáka!

Nakonec jsem se z prvního líbání stresovala úplně zbytečně. Základ je, narazit na kluka, který pro vás něco znamená a ne "o to přijít" hned s prvním, jen, abyste mezi kamarádkami nebyly poslední, kdo se ještě nelíbal. Pak si to akorát zhnusíte a koukněte na mě, trvalo mi přes rok, než jsem se z toho traumatu dostala.
A samozřejmě, neřiďte se žádnými návody proboha! Kolikrát jsem četla, že se má jazykem při líbání hýbat do trojúhelníku, do čtverce a do dalších blbin, ale když mi tohle jednou udělal jeden nejmenovaný kluk, nechápala jsem, co to dělá a bylo to šíleně nepřirozený. Řiďte se jen intuicí, tak líbání nikdy nezkazíte :).

To byla jen taková vsuvka, pokud si tenhle článek bude číst nějaká slečna ve snaze naučit se něco o líbání a jak se celkově připravit na první polibek.
A pro Vás, starší, tu mám můj oblíbený citát. "Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit". Vmém případě bohužel splnilo.

Mějte se krásně (a omlouvám se za extra dlouhý článek :D) ♥




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Standa | Web | 29. června 2016 v 16:04 | Reagovat

A teď bych si to chtěl přečíst z pohledu toho Adama :D

2 ejnyt-world | Web | 29. června 2016 v 18:34 | Reagovat

Sakra, to je jako kdyby si psala o mně.. :D Jenomže o dva roky dýl... Ehm ehm, prostě, líp jsem si první líbání zkazit nemohla :D :D

3 Maruška H. | E-mail | Web | 29. června 2016 v 20:56 | Reagovat

[1]: Jo, to já taky :D Jestli kecal, nebo jsem opravdu talent od přírody 8-)  :D

4 Maruška H. | E-mail | Web | 29. června 2016 v 20:56 | Reagovat

[2]: :D Jsem ráda, že má někdo taky takový zážitek. Přesně, to si také říkám! :D

5 Lamič | E-mail | Web | 29. června 2016 v 21:49 | Reagovat

Jak jsem to dočetl, tak jsem si vzpoměl na dvě věci.

1)Jak jsem jako náctiletej nadrženej špunt (sorry :-P) procházel sexus, abych věděl co a jak mám dělat.

2) Tohle video :-D https://www.youtube.com/watch?v=UnIF2PTqqGA

6 Maruška H. | E-mail | Web | 29. června 2016 v 21:55 | Reagovat

[5]: Všichni jsme stejní :D  :D
Joo, to je parádní video!

7 Daisy | Web | 30. června 2016 v 10:02 | Reagovat

Tak to je docela vtipná příhoda :D. Já jsem se líbání vždycky obávala a tak mé první přišlo, když mi bylo skoro 16 s klukem, se kterým jsem se viděla po druhé v životě a pak s ním byla skoro rok :D. No jo, kdo si počká, ten se dočká :).

8 Maruška H. | E-mail | Web | 30. června 2016 v 13:35 | Reagovat

[7]: Také jsem se hrozně bála :D Tak to je super :) Tak to má být

9 Angel :) | Web | 6. července 2016 v 19:27 | Reagovat

Už som ti to písala asi x krát, ale tvoje články sú jednoducho neuveriteľne dobré :D
Ked som si to toto prečítala pripomenulo mi to mňa samu spred pár rokov ked som zo svojím akože v tej dobe frajerom šla na kúpalisku kde som mu najprv najprv po pol hodine zdrhla sa najesť a potom po prvom bozku zdrhla bez jediného vysvetlenia domov :D a ešte som mu aj povedala, že jeho bozk nebol ani trocha dobrý :D

10 Terry | 12. dubna 2017 v 0:41 | Reagovat

Pre boha, to ako si napísala, že by si bola oveľa radšej keby ťa niekto prepadol, trhala som sa od smiechu asi päť minút :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama